Média nabízejí každý den nové a nové zprávy o povodních a s nimi spojených pohromách po celé republice. Nenabízejí už, bohužel, jiný důležitý úhel pohledu – byly všechny škody opravdu vždy způsobeny pouze deštěm a může za ně tedy příroda, nebo situaci zhoršily – či někde dokonce způsobily – naše zničující zásahy do krajiny? Teprve když se začneme zabývat touto otázkou, můžeme získat i nějaké poučení. A poučení se nám přímo od Matky Přírody dostává teď vrchovatě. Snad ho dokážeme vnímat lépe než léta trvající poučování od odborníků, na které by se dalo použít i rčení o házení hrachu na zeď.
Abychom ukázali, co máme na mysli, vybrali jsme alespoň dva příklady a podívali jsme se na ně s využitím běžně dostupných mapových podkladů, jak to může udělat ostatně každý.
Příklad první – obec Počítky, vzdálená 4 km severovýchodně od Žďáru nad Sázavou, 200 obyvatel
Voda se valila dle údajů médií po vsi ve výšce až 1 metru.
Podívejme se, jak vypadá situace v místě, protože to je pro bleskové povodně rozhodující. Na obrázku 2 vidíme na první pohled idylickou krajinu s nějakou rozptýlenou zelení.
Důležitý je ale též pohled na vrstevnice, tedy na svažitost terénu (obr. 3). A tam už vidíme, že situace až tak příznivá nebude, protože stráně okolo jsou poměrně svažité. A čím je svah kolem obce strmější, tím je samozřejmě rizikovější, a tím důležitější jsou také opatření pro zadržení srážkové vody, aby se rychle nevydala zpustošit obec dole.
Podívejme se na dvě části povodí nad obcí podrobněji. Na východ od obce (obr. 4 a 5) je poměrně velký půdní blok s nápadnou stružkou uvnitř. Z pohledu na mapu s vrstevnicemi je zřejmé, že při zcelování pozemků hlava nehlava byla rozorána údolnice, kudy vždycky přirozeně odtékala voda. Takových případů je po naší republice spousta. Snímek je z roku 2017, kdy bylo sucho – a i tady je vidět, že si voda polem cestu našla. Když teď řádně zapršelo, musel se tudy valit pěkný příval!
Že se při rozorávání mezí někdy v padesátých létech postupovalo nikoli podle rozumu, ale podle politického zadání, a vznikala tedy díla, která můžeme směle ohodnotit jako zločiny proti krajině a vodnímu režimu, to se dá pochopit.
Horší k chápání je, že se takováhle úprava pozemku udržela až do dnešní doby, přestože rok co rok odtéká tou údolnicí spousta ornice a kromě jiného i zazemňuje malý rybník níže. V době pořízení snímku bylo při okraji pozemku ještě hnojiště, což byl za deště i dobrý „dárek“ nejen pro rybník, ale i pro občany ve vsi a jejich studny.
Severovýchodně od obce (Obr. 6 a 7) se nachází poměrně strmý svah, ale zdá se, že je rozdělen zelenými pásy. Když se ale podíváme na vrstevnice, je jasné, že ty zelené pásy nejsou napříč svahem, ale po svahu, takže odtok vody nikterak nezpomalují. Voda tak má otevřenou cestu rovnou do vsi.
Bývá užitečné se podívat, jak si poradili s terénem naši předkové. Veřejně dostupný mapový portál ČÚZK nabízí historické pohledy. Na obr. 8 je výsek mapy z let1830-1840, kde je patrné, že svah nad obcí byl předělen mělkým údolíčkem, kde byl dokonce malý rybník. Letecká fotografie (Obr. 9) ukazuje, že ještě v r. 1951 byla na svahu nad obcí políčka příčně svahem. Nejrizikovějším faktorem pro intenzivní povrchový odtok vody včetně erozního materiálu je délka pozemku v daném směru, tedy po spádnici. Takže předkové to tady měli - na rozdíl od současníků - docela dobře vychytané…
Příklad druhý – obec Holostřevy, ležící asi 35 km západně od Plzně, 131 obyvatel, vyplavena 13.-14.6. 2020
Co můžeme z mapy snadno vyčíst (obr. 10 a 11). Východně od obce se podle snímku z roku 2017 zdá, že se blýská na lepší časy a velký pozemek je rozdělen do několika užších pásů, a to po vrstevnicích, což je jistě dobře jak z pohledu eroze, tak z pohledu rychlého odtoku vody. Obec Holostřevy je ale zřejmě zejména pod vlivem západní části svahu. Tam se nachází velký půdní blok (v největší délce a šířce 930 x 630 m). Nápadné je, že součástí tohoto půdního bloku je rozoraná údolnice. Ta výrazně vystupuje v pohledu na turistickou mapu s vrstevnicemi, kde je ještě vyznačena dokonce stružka modrou čárou. Zdá se, že právě z této oblasti, která s trochou nadsázky připomíná jakýsi amfiteátr, se sebral dostatek vody, aby se malinký potůček dramaticky rozvodnil a vyplavil celou obec, zřejmě s dostatkem bahna jako bonus.
Zajímavý je opět pohled do minulosti (obr. 12), kde je vidět pásy jednotlivých políček. Z pohledu povodňového rizika tedy situace mnohem příznivější než dnes.
Z obou příkladů je dobře vidět, že způsob hospodaření na pozemcích v těsném okolí obce, dokonce přímo v jejím katastru, má zásadní význam pro to, co se stane, když začne konečně pršet.
Kromě proplavení obce se vliv může projevit i tím, že nedochází k tolik potřebnému doplňování podzemních vod, takže studny ve vsi se mohou snadno octnout na suchu a náprava je v nedohlednu.
Řešení této situace vyžaduje změnu struktury krajiny a změnu způsobu hospodaření v krajině. To je běh na dlouhou trať, ale jiná cesta opravdu není. Hlavním cílem tohoto procesu je zadržení vody v krajině jako společný jmenovatel povodní a suchých období.
Dnešní krajina nemá vytvořený dostatečný prostor pro vsak vody do podzemí. A není to pouze zemědělská krajina, týká se to i krajiny lesní a všech sídel. Vhodným nástrojem pro tato opatření je územní plán, komplexní pozemkové úpravy a krajinný plán, který ale česká legislativa zatím nezná.
Přitom ale Česká republika podepsala v roce 2002 Evropskou úmluvu o krajině, kde se zavázala vypracovat pro celé území republiky Politiku krajiny, zavedení společné a mezirezortní správy krajiny a systém plánování krajiny. To se zatím nestalo. Nápravná opatření ale vyžaduje prakticky celá naše republika. Jak nutná a potřebná jsou, dosvědčí právě obyvatelé vytopených obcí, kterým letošní rok ukázal, že bleskové povodně představují reálnou hrozbu. Dají se řešit zejména opatřeními v blízkém okolí, což je v současné době velmi podceňovaný přístup.
Opravdu by nestálo za to zamyslet se, zda by nebylo užitečné investovat i do opatření v krajině v mikropovodích? Obvykle se setkáváme s nechutí ke změnám, většinou s poukazováním, že potřebná opatření jsou příliš drahá.
Přitom například pouze vyplavené městečko Šumvald (1660 obyvatel) zaznamenalo během letošní srážkové vlny škody za zhruba 500 miliónů korun (odhad k 13. 6. 2020). Dle údajů Ministerstva zemědělství byly povodňové škody za posledních 17 let (bez těch letošních) ve výši zhruba 190 miliard korun.
K dispozici je celá řada opatření. Je důležité vybrat pro každou lokalitu – mikropovodí – tu nejvhodnější kombinaci. Základem je plánování krajiny, které musí jako naprostý základ řešit vodní režim. Pak mohou být teprve navržena efektivní opatření bez rizika plýtvání finančními prostředky.
Zatím se těší značné pozornosti suché poldry, tedy jakési prázdné nádrže, kde se voda z větších srážkoodtokových událostí zadrží a pak postupně neškodným průtokem odtéká. Například obec Světnov ležící asi 3 km severně od vyplavené obce Počítky vybudovala tři poldry (a další dva plánuje). Letošní srážky tam přestáli dobře, přestože v jiných letech je voda vyplavovala pravidelně.
K dalším opatřením patří zejména dělení dlouhých svažitých lánů mezemi, cestami či pásy vegetace, dále obnova dříve rozoraných údolnic. Popis širokého spektra technických opatření lze najít v příslušné odborné literatuře.
Zásadní vliv má samozřejmě i dobrý stav orné půdy, zejména dostatek organické hmoty je důležitý pro dobrou schopnost vodu zasakovat – a rozdíl ve schopnosti pojmout dešťovou vodu může činit mnoho desítek litrů na každý metr čtvereční.Důležité jsou také revitalizace drobných vodních toků včetně například obnovy či vytváření nových tůní. Jak již bylo naznačeno výše, každé řešení v krajině musí být komplexní a musí vycházet z podmínek v jednotlivých územích. Žádné jednorázové vládní nařízení či ministerská vyhláška tu nevyřeší vůbec nic.
Autoři tohoto příspěvku chtějí upozornit na skutečnost, že běžně dostupné internetové zdroje umožňují každému promyslet situaci ve své obci.
Zároveň jsou to občané postižených vesnic, kteří mají možnost pomoci řešit svou vlastní situaci. Nakonec, je zřejmé, že nikdo to za ně jen tak sám od sebe neudělá.
Především je možné vznést požadavek, aby Státní pozemkový úřad prověřil a vyhodnotil onu povodňovou událost se zřetelem na erozní projevy na pozemcích. Z takového posouzení je možné i vyvodit případnou zodpovědnost vůči majiteli pozemků či vůči hospodařícímu subjektu, pokud zanedbal protierozní opatření a následně kvůli tomu došlo k vyplavení obce.
A samozřejmě prioritním úkolem je docílit takového návrhu a realizace opatření, které zabrání opakovanému zaplavení obce a navíc povede ke zmírnění následků sucha. Jako bonus získají obyvatelé i zdravější a příjemnější životní prostředí.
Doufejme, že pomoc pro koncepční řešení vodního režimu krajiny přijde obcím i „shora“, nejlépe asi z úrovně krajských úřadů.
Na obrázky se můžete podívat: zde
Autoři: Jindřich Duras a Klára Salzmann
Zdroj: Ekolist.cz