Týden podle PH č. 26 - 2020 (pH týdne: 8)

Sdílejte článek
Týden podle PH č. 26 - 2020 (pH týdne: 8)

Lokální povodně způsobené o víkendu a počátkem týdne přívalovými dešti rozpoutaly logicky další sérii úvah o tom, jak se v budoucnosti škodám na majetku i obětem, které mohou být s povodněmi spojeny, efektivněji zabránit. Na řadě míst, které povodně postihly, se přitom dalo škodám předejít, a to jak správným rozčleněním krajiny umožňujícím buď rozliv vody, nebo úpravami terénu - anebo výstavbou nějaké nádrže, což ovšem obyvatelé řady rizikových lokalit odmítají - a pak jsou vyplaveni. Z čehož plyne, že přes všechny problémy s nedostatkem nebo přebytkem vody je drtivá většina společnosti stále nepoučitelná. To se ostatně týká i vodáků, z nichž někteří vyjeli na rozbouřené řeky a zaplatili to životem – a tím mimochodem uvrhli všechny zodpovědné vodáky do kategorie všeobecně nezodpovědných lidí. Z výše uvedeného však také plyne, že v některých lokalitách mohou pomoci nádrže a v jiných stačí změna hospodaření a pár terénních úprav, a nelze tak cokoli plošně zobecňovat.

Počátkem roku schválená „invazní novela“ zákona o ochraně přírody a krajiny má první modelovou oběť – je to vlčí bob mnoholistý, lidově zvaná lupina, kterou jako invazivní bylinu začali cíleně likvidovat hned ve dvou národních parcích – v Krkonoších a na Šumavě. Nic proti tomu – lupina skutečně invazní je a místní rostlinstvo nepochybně z přirozených stanovišť vytlačuje. Poznámka se spíše týká ze zákona legitimizované likvidace nežádoucích organismů, kde lupina představuje jen vrchol ledovce. Mnohem důležitější ale je, že uvedená novela připouští ve jménu boje s invazními druhy zásahy ochránců přírody na soukromých pozemcích a bez vědomí majitele. Je přitom téměř jisté, že k tomu bude – a to ze zákona – docházet.   

Negativní image zatížená nadnárodní vodohospodářská skupina Veolia jako symbol kapitalistických snah kradoucí „naší vodu“ uzavřela tento týden spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze a jejím Centrem pro vodu, půdu a krajinu, které se snaží v praxi spojit konkurenceschopné zemědělské a lesnické hospodaření v krajině s funkční ochranou životního prostředí. Což je v zásadě jediná cesta, jak umožnit zemědělské podnikání a zároveň nezničit krajinu. V tom je přitom spolupráce komerčních subjektů a vědy naprosto zásadní, nejde-li samozřejmě jen o image příslušných komerčních podniků. Vzhledem k tomu, že rozsah aktivit Veolie (podpora mokřadů, zarybňování řek, nalézání zdrojů vody v Africe a mnohé jiné) je značný, nezdá se, že by šlo „jen“ o image. Spolupráce vědců s vodohospodáři má navíc další praktický rozměr v souvislosti se stále medializovanými riziky dalších pandemií koronaviru. Jeho (neškodné) zbytky lze totiž detekovat v odpadních vodách, tedy ve vodohospodářských provozech, což může být „první linie“, jak existenci viru v té které lokalitě potvrdit a jak a kde potenciálním rizikům předcházet.

Ve vodách ovšem kromě farmak, antibiotik, drog či hormonálních přípravků končí také zemědělská chemie, což je vděčné téma pro kohokoli, neboť to na první pohled vypadá, jak je dnes surová voda nekvalitní a dříve byla kvalitní. V některých ohledech to zřejmě platí, je ale také vhodné připomenout, že desítky (spíše stovky) v minulosti laboratorně neidentifikovatelných látek (neidentifikovatelných proto, že nebyly tak citlivé přístroje) dnešní laboratoře ve vodě najít umí, a mnohé z nich tak vlastně nejsou „nové“. Pokud se pak týká pesticidů, pak je opětovně vhodné připomenout, že jejich spotřeba v ČR klesá a ČR patří ke třem zemím EU, kde klesá nejvíce, což neopomněl na Žofínském fóru zdůraznit i ministr zemědělství Miroslav Toman. Ne že by rezervy ve snižování aplikace chemie v ČR nebyly – kvalifikované odhady mluví o možném snížení zhruba ještě o 30 procent, ale jiné země EU jsou na tom prostě ještě hůř. Třeba i v používání glyfosátu, jehož regulace v ČR podle všeho zvýší náklady na sušení, neboť je zakázána jeho předsklizňová aplikace. „Mokré žně“ přitom letos docela reálně hrozí, důležité ale spíše je, aby se veřejnost dozvěděla a dozvídala, že přijímané a plánované zákazy různých ochranných chemických prostředků povedou k růstu cen potravin. Což ovšem této veřejnosti v souvislosti se zákazy nikdo neříká.   

Nejen pro ty, kteří se delší dobu pohybují v teritoriu našeho zemědělství, by nicméně mělo být „zprávou týdne“ zveřejnění rozsáhlého rozhovoru s někdejším ředitelem Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (nyní ÚZEI – Ústav zemědělské ekonomiky a informací) Tomášem Douchou, patrně jediným žijícím zemědělským ekonomem, který dlouhodobě vnímá problematiku zemědělství a potravinářství v širších (a pro mnohé v nepříjemných) souvislostech, což ho ostatně již před lety stálo místo ředitele. Ještě horší ale bylo, že měl faktický zákaz své postoje veřejně publikovat, a také proto se laická veřejnost o mnoha problémech resortu neměla šanci vše potřebné dozvědět. Uvedený rozhovor bych proto každému doporučoval k přečtení, plná adresa příslušného článku je na: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/chcete-jen-ceske-potraviny-zde-je-cena-kterou-byste-museli-zaplatit-109595#seq_no=2&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=xY1IMF3VUb5-202006230548&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=

Petr Havel


Přečteno: 364x