Tento týden nově otevřená výstava „Agrolesnictví - příležitost pro krajinu a zemědělství“ na střeše Národního zemědělského muzea v Praze, na níž spolupracovala řada institucí a zejména Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), jde uvedenému prezentačnímu trendu naproti - a to je po všech stránkách dobře. Zvláště, když mimo zemědělskou veřejnost je pojem „agrolesnictví“ v zásadě neznámý, i když je tento pojem lingvisticky snad srozumitelný. Alespoň na obrázcích vidět, jak je také možné v krajině hospodařit způsobem, který zvyšuje její odolnost vůči projevům počasí, a navíc způsobem, který rozšiřuje možnost udržitelného produkčního zemědělství, je žádoucí forma osvěty, které může přispět k pochopení problematiky zemědělství ze strany „přírodou nepolíbené“ městské společnosti. Navíc je docela dobře možné, že u některých návštěvníků výstavy právě kvůli této návštěvě „políbení“ nastane, a o zemědělském hospodaření se na vlastní kůži přesvědčí přímo v terénu. Pohled na pole míhající se za okny aut uhánějících po dálnicích a rychlostních silnicích skutečný obrázek zemědělství pochopitelně neposkytuje.

Důležité přitom je, kde k onomu polibku s realitou dojde, neboť právě to je oním zážitkem, který si člověk nese s sebou ve své paměti. Po všech stránkách by přitom bylo žádoucí, aby se vytvářelo co nejvíce takových kontaktů na farmách zodpovědně hospodařících zemědělců, například se sedláky z rodinných farem, ale také s těmi, kdo již dnes hospodaří „agrolesnicky“, neboť tento způsob představuje také jednu z cest, jak nezničit přírodu.

Stále důležitější je také spojení vědy a výzkumu se zemědělskou praxí, zejména v současných měnících se podmínkách životního prostředí. Takové „stromy na poli“, což je jedna z možností agrolesnických systémů, vypadají na první pohled jako komplikace zemědělského hospodaření. Ve skutečnosti ale představují stromy na poli řadu pozitiv – působí jako větrolamy, drží svými kořeny půdu a přispívají k prevenci rizik eroze, ochlazují své bezprostřední okolí, ukládají uhlík a jde-li o stromy ovocné, poskytují i zemědělskou produkci. To je ovšem jen vrcholek pomyslného ledovce, jehož většina je i v tomto případě skryta - obrazně řečeno – pod hladinou. Nejen agrolesnické systémy totiž mohou pomoci zlepšit stav a pestrost naší krajiny, a vědět by to měla i nezemědělská veřejnost. Ta si totiž vytváří obraz o zemědělství především prostřednictvím médií, kde hraje hlavní roli atraktivita – obvykle ovšem dosahovaná prostřednictvím nějakých katastrofických zpráv či neřešených, neřešitelných nebo dokonce neznámých a zcela nových problémů. Ukazují-li na konkrétních příkladech skuteční hospodáři (ASZ) spolu s nepopulistickými vědci, jak to chodí (nebo jak to chodit má) u zodpovědných hospodářů v praxi, jde o velmi žádoucí aktivitu, kterou lze bez nadsázky označit jako know-how investici do budoucnosti zemědělství. Ne vše je o penězích.

Petr Havel