Rodinný pivovar Obora působí pro nově příchozího trochu jako zjevení – velké stavení původního družstva a traktory jsou zasazené jen tak mimochodem mezi upravené lány anglického trávníku a s chmelnicí na dohled. Mezi budovami pobíhá Martin Novák, jeho žena, dcera a střídavě vaří pivo, obsluhují nově příchozí návštěvníky, dohadují závozy a konejší malé dítě.

„Byl to původně koníček. Kamarád měl varnu, mně se to líbilo. Bavilo mě to čím dál víc, tak jsem si pořídil první varnu, pak druhou a od roku 2015 už jedeme minipivovar,“ popisuje Novák. Z jeho slov to vypadá, jako by bylo založení pivovaru s chmelnicí tou nejlogičtější věcí, kterou může farmář provozovat – a částečně to tak skutečně je, u Nováků totiž souvisí všechno se vším.

Postupně vybudoval svoje hospodářství způsobem, který se doplňuje – ze začátku se věnoval chovu mléčného skotu, prodeji mléka a pěstování obilnin, založil bioplynovou stanici a postupně přidal i vaření piva, čímž se koloběh uzavřel.

„V roce 2008 jsme postavili malou elektrárnu, protože to byla doba, kdy byly obnovitelné zdroje trendy. Cestoval jsem po Německu a zjistil, že to má nějaký reálný základ. A tak jsme vybudovali teplovod, kterým vytápíme půl vsi, napojili jsme dílny, nahříváme vodu na dojení, v pivovaru se taky spotřebuje hodně vody. Pak jsme pořídili na rozvoz elektromobil, takže rozvoz byl doposud do 60 kilometrů – kam dojede na jedno nabití.“

Pěstování chmele a sladu zas dávalo smysl vzhledem k celoživotnímu zaměření hospodářství a množství využitelných polí. „Povoláním jsem farmář, sedlák a chtěl jsem to zkusit. Chmel je úžasná rostlina. Když začne nakvétat a vy vlezete do chmelnice, je to nabíjející. Má nějakou svoji energii.“

V pivovaru se vaří česká klasika, ležáky, ale i méně tradiční piva – s létem Martin Novák plánuje i přípravu belgického třešňového krieku, ale také bezinkový nebo třeba svatojánský speciál. Receptury vyvíjí na základě svých chutí, cest a možností, co se dá v daných podmínkách vytvořit.

„Každý recept nosím v hlavě jinak dlouho, než seženu suroviny, informace – každý styl má třeba svoji varní vodu, to je asi nejsložitější. Kvasinky, slady, chmely, to už je k sehnání poměrně snadno i pro různé styly, ale když jde třeba o sezónní věci jako kriek, musím počkat na sklizeň – pokud ho nechci vařit ze zmražených višní.“

Autorka: Juliana Fischerová

Zdroj: Wave.rozhlas.cz