Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil první letošní odhady úrody obilovin a řepky, která má být oproti loňskému roku nižší, což okamžitě vyvolalo spekulace „odborníků“ o růstu cen chleba a pečiva. Ceny těchto základních potravin sice zřejmě skutečně vzrostou, rozhodně ale ne kvůli nižší úrodě. Ačkoli se to zdá divné, možná nižší úroda obilovin nebo řepky je z řady důvodů dobrá zpráva. V prvé řadě je třeba konstatovat, že hlavním důvodem nižší úrody je nižší plocha osetá uvedenými plodinami a je tak logické, že z menší plochy bude menší objem úrody. Vzhledem k tomu, že obiloviny a řepka jsou na našich polích plodiny dominantní, je snížení jejich ploch dobrou zprávou pro krajinu, neboť struktura plodin pěstovaných na orné půdě se tím mírně vyrovnává. Druhou skutečností je, že porovnání ČSÚ je meziroční, přičemž loni úroda obilovin a řepky nijak špatná nebyla. Třetí skutečností je, že odhad ČSÚ bude postupně zpřesňován a podle všeho navýšen, což signalizují nejen první výsledky sklizně, ale zejména reálný stav porostů. Nejdůležitější ale je, že ČR je v produkci obilovin i řepky trvale přebytková (u obilovin především), takže i kdyby se sklidilo o milion tun obilí oproti odhadu ČSÚ méně, rozhodně by obilí pro potravinářské, ale ani krmivářské účely v naší zemi nechybělo. Problém ČR je totiž po desítky let zcela opačný – totiž, jak jeho přebytky z naší země vyvézt. Platí tak, že čím vyšší úroda obilí, tím jsou vyšší náklady na jeho export, což je ovšem zcela opačný stav, než jak je situace komentována. V případě obilí v ČR prostě neplatí, že nižší úroda vytváří tlak na vyšší cenu.

Kromě toho bude v řadě lokalit díky počasí, které bylo letos v mnoha ohledech příznivější, než v letech minulých, úroda obilovin i řepky velmi dobrá a nelze dělat obecné závěry podle území, kde počasí zrovna zemědělcům nepřálo. Opakovaná medializace míst a podniků zasažených nepřízní počasí a naopak naprostá absence medializace míst a podniků, v nichž se nepřízeň počasí negativně neprojevila, vytváří ve společnosti pocit permanentní katastrofy, do níž má zrovna letošní rok opravdu hodně daleko. To, že se někde něco neurodí, se děje každoročně, celoplošně zobecňovat lokální problémy je ovšem spíše marketing než seriózní informace.

V houšti různých korektních a módních trendů, jimiž je dnes a denně zahlcována planeta, zazněl tento týden (bohužel ojedinělý) hlas normálnosti – totiž, že krmení psů a koček pouze veganskou stravou může být považováno za týrání. Konstatovala to Ústřední komise pro ochranu zvířat s odkazem na skutečnost, že psi i kočky patří mezi masožravce. I tak je smutné, že k takovému konstatování musí být vydáno odborné stanovisko, což dokazuje nenormálnost stavu společnosti. Bohužel je to asi nutné za situace, kdy si mnozí lidé promítají do „péče“ o své mazlíčky své vlastní vidění světa, aniž by se přitom tito mazlíčci mohli bránit.

Do výčtu paradoxů spojených s ochranou přírody lze také zahrnout něco, co většina lidí vůbec netuší – totiž kriminalizaci entomologů a obecně všech, kteří mají doma jako dekoraci zarámovaného motýla nebo nějakého brouka, i kdyby si takovou dekoraci pořídili třeba v minulém století. Podrobnostmi příslušných trestných činů se má tento měsíc zabývat dokonce Policejní prezídium a k čemu dojde, je ve hvězdách. Skutečností ale je, že sběratelé hmyzu, i kdyby v nějaké lokalitě „ulovili“, (a také třeba následně zkoumali, což ovšem jako vědecký přístup zákon nerozlišuje) desítky nebo dokonce stovky kusů, byť třeba i chráněných druhů, nezpůsobí z hlediska biodiverzity ani zlomek škod, která vznikají cíleným odlesňováním, rozoráváním nebo naopak zabíráním půdy, nebo výstavbou nějakých objektů, včetně těch určených k bydlení.

Petr Havel