Hospodaření v lesích a především připravované novely zákona o myslivosti se zase týká společné stanovisko osmi nevládních organizací z řad zemědělců, vlastníků půdy a ochránců přírody požadující mimo jiné celkem logické opatření – totiž, aby sám vlastník pozemků mohl regulovat stavy zvěře, tedy aby měl jasně dané právo myslivosti. Regulace stavů přemnožené zvěře je přitom klíčovou podmínkou pro obnovu lesních porostů po kůrovcové kalamitě za situace, kdy zvěř ve velkém konzumuje mladé sazenice listnáčů nebo jedlí, tedy těch druhů stromů, jejichž výsadba má zajistit vyšší odolnost lesů jak vůči kůrovci, tak vůči dalším škůdcům včetně vyšší odolnosti vůči rizikům sucha nebo povodní.
Třetím signálem je pak série žalob proti květnovému rozhodnutí Českého báňského úřadu, které umožnilo za určitých podmínek těžbu štěrkopísku u Moravského Písku na Hodonínsku. Těžba má ale ohrožovat zdroje pitné vody v ochranném pásmu vodního zdroje Bzenec – komplex. Žaloby přitom podaly jak jednotlivé obce, tak Vodovody a kanalizace Hodonín, tak Jihomoravský kraj, přičemž společný postup všech uvedených žalobců povede zřejmě k rozhodnutí štěrkopísky nakonec v uvedené lokalitě opravdu netěžit.
Ze všech uvedených příkladů vyplývá, že tlak na ochranu životního prostředí výrazně roste, a to i v naší zemi, která je i z historického hlediska považována spíše za stát, který je vůči environmentálním aktivitám spíše nevstřícný. Ochranářské kauzy přitom nekončí – ve hře je mimo jiné způsob hospodaření a míra a rozsah ochrany krajiny v oboře Soutok na Břeclavsku, a stejně jako ve výše zmíněných případech se k ochraně tohoto území spojilo a spojuje několik nevládních organizací najednou. Zdá se tak, že průmyslové zemědělství, lesnictví i třeba těžbu nerostů v naší zemi čekají krušné chvíle.
Našinci, který letos cestuje českou a moravskou krajinou, zřejmě nemohl uniknout pohled na plochy máku, který je v krajině (stejně jako na jaře řepka) dobře rozlišitelný jak v době květu, tak v době dozrávání makovic, což obojí lze pozorovat právě v současné době. Plochy máku v ČR meziročně vzrostly o více než 12 procent, a je to dobré znamení jako pro pestrost krajiny, tak i pro zemědělce, neboť ČR je jednou z nemnoha zemí, kde je povoleno mák pěstovat, a bude-li úroda dobrá (a zřejmě bude), znamená to jednak navýšení exportních možností našeho zemědělství, a jednak dostatek suroviny pro pekaře. To ovocnáři jsou na tom po pozdních jarních mrazech hůř, bohužel až tento týden se ale dočkali navýšení kompenzací za ztráty z loňské nepřízně počasí na celkových 64 milionů korun. K tomu snad jen poznámka, že skutečné ztráty byly několikanásobně nižší. Že přitom získají ovocnáři kompenzace po více než roce, je pak modelovým příkladem „operativní reakce“ zodpovědných úředníků. Problémy budou mít navíc ovocnáři i letos, což signalizují i aktuální statistická data porovnávající meziroční spotřebitelské ceny ovoce v ČR s loňským rokem s tím, že jde o skupinu produktů s nejvyšším nárůstem cen.
Tento týden byly také uděleny ceny Josefa Vavrouška. Jednu z nich přitom získaly sestry Anička a Eliška Víravovy, kterým je jen 13 a 15 let a na youtube prezentují ekologická témata. Jde přitom o několikavrstevný signál demonstrující jednak rostoucí zájem nejmladší generace o problematiku životního prostředí, jednak rostoucí vliv sociálních sítí a youtube projektů a jednak skutečnost – a to je na uvedeném ocenění opravdu pozitivní, že environmentální osvěta v podání „Sester v akci“ působí velmi přirozeně a týká se problémů z běžného života, třeba zadržování vody na zahrádkách. Je to prostě něco úplně jiného než „marketingová Gréta“, a je to tak jedna z možných cest, jak ve společnosti přirozeně budovat lepší vztah k životnímu prostředí.
Petr Havel