Podstatné přitom ani tak není to, kdo z členských zemí na nakonec dohodnutém fondu vydělá, jako spíše to, na co peníze půjdou a jak budou spláceny půjčky, na které má být vyčleněno 360 miliard. V případě naší země má jít například třetina z podílu ČR na fondu, (zhruba 80 miliard korun) na ekologické projekty, což je ale především útlum těžby uhlí. To v praxi znamená nahradit zdroje energie z uhlí zdroji jinými, obvykle dražšími, také to ale znamená více peněz na adaptační opatření vůči klimatickým vlivům, například rizikům sucha. Jak ale ukazuje letošní rok, stále nelze zapomínat také na druhou stranu téže mince, tedy i rizika povodní. Tak či tak, koronavirový fond sníží hodnotu peněz a kvůli nutnosti splácet půjčky vytvoří inflační tlaky. 

Změna energetického mixu a deklarovaná nutnost udržitelného zemědělství a zlepšení stavu krajiny jsou přitom ve své podstatě impulzy ke zdražování zemědělských surovin a z nich vyrobených potravin. Teze o zapomenutí na levné potraviny se tak podle všeho naplní dříve a dramatičtěji, než by se stalo bez fondu a bez akcentu na udržitelnost. To by nicméně mělo teoreticky zlepšit ekonomickou situaci evropských (i našich) zemědělců, pokud ovšem budou přijatá environmentální řešení rozumná a pro zemědělce splnitelná. Vyšší ceny zemědělských surovin a potravin by také mohly přispět k omezení plýtvání s potravinami. To je přitom podle nejnovějších dat prezentovaných na základě výzkumu Mendelovou univerzitou v Brně (MENDELU) v naší zemi(šlo ovšem o vzorek chování populace v Brně) o dost nižší, než se dosud uvádělo. Podle dosavadních údajů měl občan ČR vyhodit ročně v průměru až 80 kilogramů potravin, což bylo i tak méně v porovnání s takzvanými vyspělými zeměmi (více než 100 kilogramů na osobu a rok), i když mnohem více, než v rozvojových zemích (zhruba 10 kilogramů vyhozených potravin na osobu a rok), alespoň jak v minulosti uváděla organizace Glopolis. Podle MENDELU totiž vyhodí průměrný obyvatel Brna ročně do popelnice 53,6 kilogramu potravin za rok a lidé na brněnském venkově dokonce jen zhruba 29 kilogramů potravin za rok. Pokud jsme tak šetřiví, moc možností, jak čelit budoucímu růstu cen potravin například omezením plýtvání s nimi, nemáme.

Zhruba v polovině letošních koronavirových prázdnin a v začátku letošní sklizně základních zemědělských plodin se začíná v praxi projevovat velmi krátká lidská „historická paměť“. Stačilo pět suchých a horkých let, aby společnost zapomněla, jaké počasí do té doby v naší zemi o prázdninách i o žních bylo, tedy že čas od času pršelo, někdy i prudce, a zemědělci volili variantu „mokrých žní“, což dříve nebyla žádná výjimka. Dnes se ale děsíme jakékoli louže na louce nebo na poli, i když bychom měli být počasí spíše vděčni za to, že v řekách a potocích na většině území naší země teče voda a že se dokonce nějaká „přebytečná“ voda do polí a hlubších vrstev půdy vsákne. Ne každý si také dá do souvislosti nižší teploty a úbytek rizikových sinic v přírodních koupalištích. Jinými slovy, nejen zemědělci, ale prakticky všichni lidé podněcování různými „katastrofami“, jsou nespojeni s čímkoli. Nejen pro zemědělce, ale pro obyvatele ČR tak platí, že nepřítelem je jaro, léto, podzim i zima, a navíc ještě pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle. Což ovšem není moc motivační.

Motivační by ale měl být nákup Českého modrého máku, jehož osevní plocha se meziročně zvýšila o 12,5 procenta, což není málo, a je to dobře. Ne každý ví, že mák je velmi dobrý exportní artikl, přičemž tržby za jeho vývoz jsou vyšší, než například tržby za export chmele.  Pro spotřebitele je ovšem důležité, jak mák z českých polí poznat a kde jej koupit. Tomu by mohla napomoci „maková mapa“, kterou připravují pěstitelé máku a která má zahrnovat seznam pěstitelů a míst, kde si budou moci spotřebitelé zakoupit mák v rámci prodejů ze dvora nebo v místní prodejně. Hustota míst se bude samozřejmě odvíjet od toho, kolik pěstitelů se do makové mapy nahlásí – bylo by ale príma, kdyby jich tak učinilo co nejvíce a co nejvíce bylo také nakupujících. Český modrý mák má totiž, jak bylo tento týden v premiéře prezentováno, pro člověka vysokou nutriční hodnotu – obsahuje například trojnásobné množství železa oproti špenátu, více než dvojnásobné množství draslíku oproti banánům, více zinku oproti dýním a více než desetinásobný obsah vápníku oproti mléku. Prostě - skutečná superpotravina.

Petr Havel