To, co jsem zažil jako myslivec v mysliveckém spolku Kalich, z.s., byl pro mě šok a cítil jsem se jako na jiné planetě. Spolek řídí a ovládá jeden človek a současně vlivný podnikatel s vazbami na ODS, vazbami na orgány státní správy prvního i druhého stupně, sám si upravuje doby lovu zvěře, a to i té, která je již dnes celoročně zákonem povolena lovit, dokonce u černé zvěře je nařízen státními orgány celoroční odlov. Po mně chtěl jakousi pokutu v částce 10 000 Kč za to, že ulovím větší prase divoké než sele. To, že jsem po třech letech toto sdružení opustil, bylo z mého pohledu nevyhnutelné.
Stále se cítím více zemědělcem než myslivcem, ale co se děje v několika letech v tomto mysliveckém spolku, mě jako zemědělce vedlo v březnu 2018 k žádosti podle § 39 mysliveckého zákona o snížení stavu spárkaté zvěře. Co mě k tomu vedlo? Žádná msta za to, jak se mnou bylo v mysliveckém spolku zacházeno, ale neúnosné škody, způsobené zvěří na mnou obhospodařovaných pozemcích. Jedná se o statisícové škody, které uživatel honitby neuznává, musím je složitě uplatňovat každých 20 dní od vzniku, jenže uživatel honitby si nepřebírá poštu, dále musím s pomocí znalce škody dokumentovat, vyčíslovat a soudně vymáhat, protože dohoda s uživatelem honitby neexistuje. Uživatel honitby na mě hází špínu, udává mě různým státním institucím za údajné špatné hospodaření na zemědělských pozemcích, zlikvidoval mi jednoho soudního znalce, tak jsem si musel sehnat jiného atd.
Přesto, že mám víc jak dva roky na ORP Litoměřice podanou žádost o snížení stavu zvěře, není vydáno konečné rozhodnutí, protože jí vydaná rozhodnutí nejsou rozhodnutí o snížení stavů spárkaté zvěře, nýbrž rozhodnutí v počtu kusů ulovené zvěře na současné úrovni. Jen pro vaší představu, v honitbě mysliveckého spolku Kalich, z.s. je černá zvěř normovaná v počtu 9 kusů, ale loví se jí tu 300 kusů, u daňčí zvěře je situace podobná, normováno je 17 kusů, ale za loňský rok jí bylo uloveno 170 kusů a takových 400 tu ještě určitě je. A tak bych mohl pokračovat dál.
Státní správa nemá zájem situaci řešit, uživateli není udělována sankce za příliš vysoké stavy zvěře přesto, že to státní správě myslivecký zákon ukládá. Krajský úřad Ústeckého kraje po odvolání jedné ze stran opět vrátí věc na ORP Litoměřice, i přes mé několikáté upozornění na její nečinnost a podnět, aby věc přenesli na jiné ORP v Ústeckém kraji.
Tak se pak pane předsedo nedivte, že když se takle někteří vaši členové chovají v honitbách k zemědělcům, občanům, sportovním klubům, kterým vlivem několikanásobně překročeným normovaným stavů zvěře vznikají na jejich pozemcích touto přemnoženou zvěří škody, že se jim to nelíbí a že se ozvou, že se spojí jako v minulém týdnu na tiskové konferenci, kterou pořádala Asociace soukromého zemědělství, Hnutí Duha a dalších, a reagují tak, jak reagují.
Samozřejmě, že zvěř do přírody patří, byla tu před námi, je tu s námi a určitě tu bude i po nás, ale v jakých početních stavech? Podívejte se, jak se za posledních 30 let vše zdražilo, jen náhrady vlastníkům půdy za honební pozemky se drží jako za minulého režimu, a to 10 Kč/ha. Honitba mysliveckého spolku Kalich, z.s. platí za užívání 2770 ha honebních pozmků 30 000 Kč/rok. Není to směšné? A škody neplatí nikomu. Kdo se chce domoci náhrady škod, způsobených zvěří, musí se složitě soudit, a to je ještě k tomu předseda mysliveckého spolku Kalich, z.s. zárověň starosta honebního společenstva, takže honitbu pronajímá vlastně sám sobě. Nezlobte se na mně, ale to jste v té lidové myslivosti, kterou nám záviděl celý svět, udělali pěknej bordel.
A úplně stejně to dopadlo s naším zemědělstvím, za bývalého režimu se k nám jezdil dívat kde kdo ze západu, jak to tady funguje, a teď se my jezdíme dívat k nim a víc jak půlka z nás je těsně před krachem z různých důvodů, které sami nemůžeme ovlivnit. Popsat důvody je ale na jinou diskuzi.
Závěrem bych si přál, aby myslivost dělali myslivci a ne lovci, co se bušej do prsou za to, jak maj pěkně zazvěřenou honitbu před honorací z Prahy nebo ze zahraničí, kterou si za nemalý peníz zvou na individuální lov nebo na naháňky. Pokud se budou držet stavy zvěře na normovaných stavech, tak na vás, pane předsedo, útočit nikdo nebude, bude mít šanci v přírodě žít i drobná zvěř, která kvůli přemnožené spárkaté prostě namá šanci.
Za další bych si přál funkčí a nezkorumpovanou státní správu myslivosti, která, kdyby fungovala jak má, tak by stavy spárkaté zvěře nebyly tak vysoké jako v současnosti. Dále bych si přál, aby myslivci a zemědělci byli partneři a ne soupeři, aby si myslivci a ne jen ti, ale všichni lidi, začali vážit nás - zemědělců, kteří tady 30 let hospodaří na zemědělské půdě za současné finanční vstupy a oproti tomu výstupy jsou pod úrovní před rokem 1989. Ano, ti, kdo zdražují potraviny pro konečné zakazníky, nejsou zemědělci, ale překupníci, spekulanti a obchodníci.
Tak se pak nedivte, že v takto složité situaci, kdy bojujeme o své přežití jako zemědělští podnikatelé, se ozýváme co se týká počtů stavů sparkaté zvěře a škod nám na našich pozemcích způsobovaných.
Autor: Pavel Surma
Zdroj: Ekolist.cz