Průzkum, jenž vypracovala britská Instituce strojírenských inženýrů, hovoří jasně. Za produkcí potravin stojí obrovské množství vody, kterou konzument ani nevidí. V žebříčku nejnáročnějších potravin na spotřebované množství vody se na první příčce umisťuje čokoláda s víc než sedmnácti tisíci litry vody na výrobu kilogramu této sladkosti. Následují různé druhy masa, přičemž nejnáročnější je hovězí.

Podstatnou část daných hodnot nicméně zastane voda, jež z různých zdrojů dopadne na půdu, což například podle tuzemského ministerstva zemědělství nebo Asociace soukromého zemědělství může být zavádějící. „Voda se nikam neztratí, jak někdy bývá mylně uváděno. Pouze je převedena například do formy deště, podzemní vody, vody v půdě a podobně,“ uvádí mluvčí rezortu zemědělství Vojtěch Bílý.

Prezentovaná čísla nicméně mají svůj důvod. „Výpočet celkové spotřeby vody na výrobu potravin, který započítává i vodu ve formě deště nebo umělého zavlažování, se uvádí, aby byly vidět rozdíly třeba u živočišné a rostlinné výroby,“ vysvětluje Martin Možný, vedoucí biometeorologického oddělení z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), proč nejen zmíněná britská instituce prezentuje taková čísla.

Novými daty, jež by naznačovaly, že se s vodou nakládá šetrněji, učená společnost strojních inženýrů nedisponuje a původní studie pochází z roku 2013. Podle výrobců potravin i nezávislých pozorovatelů však k snižování její spotřeby dochází. A to nejen díky tomu, že roste plošná výměra ekofarem, tedy takových zemědělců, kteří se snaží hospodařit ekologicky.

„Biozemědělství pečuje o půdu tak, aby obsahovala více humusu, a tudíž lépe zadržovala vodu. Proto umí lépe využívat zdroje vody,“ vysvětluje analytik českého think-tanku Glopolis Vojtěch Kotecký.

Ekologie a ekonomika v jednom balení

Jednou z českých společností, které se snaží provozovat zemědělství v rámci udržitelnosti je biofarma Bublava a přidružená jatka MeatPoint. Podle jejich jednatele Luďka Navrátila, je jedním ze základních faktorů způsob, jakým se skot chová. „Zda je chován ve stájích, což vyžaduje stálou péči a přísun krmiva, nebo zda většinu roku využívá přírodní pastvy,“ vysvětluje Navrátil.

A právě zde se skrývá jeden z mnoha zádrhelů. „Kolik vody je potřeba na to, aby na pastvině vyrostla tráva, nejsme opravdu schopni změřit,“ usmívá se jednatel.

Navrátil nicméně uvažuje následovně: býci a jalovičky určené pro výkrm se poráží ve dvou letech stáří a za den vypijí okolo padesáti litrů vody. Při jatečním zpracování užívají v MeatPointu na oplach a provádění ostatní hygieny zhruba šest litrů na kilogram masa. Každé zvíře dá asi dvě stě kilogramů masa. Sečteno podtrženo, bez započítání vody potřebné na růst trávy, spotřebuje celý provoz biofarmy i jatek 188,5 litrů na kilogram hovězího masa.

Podle Martina Možného z ČHMÚ nicméně snahy být k vodě šetrnější překročily hranice biofarmářů a dostaly se i do hledáčků velkých zemědělců. V rámci jejich podniků se totiž udržitelnost prolíná s ekonomikou. „Za prvé roste poptávka po těch domácích potravinách a po lepší kvalitě ze strany konzumentů. Za druhé zemědělci jsou denně v přírodě, vidí problémy, extrémní podmínky počasí a podobně. Jejich bytí a nebytí je závislé na budoucím stavu přírody. Zemědělství je v tomhle ohledu taková loterie,“ říká Možný.

Po změnách volají i představitelé zemědělců. Například Agrární komora se v roce 2014 zapojila do projektu Generel vodního hospodářství. „V Generelu jsme spolu s Akademií věd a dalšími institucemi zkoušeli na pilotních farmách, jak hospodařit v oblastech nejohroženějších suchem, jak šetřit s vodou třeba na Lounsku, Rakovnicku a na Jižní Moravě,“ vysvětluje Možný.

Podle Možného byl základním předpokladem studie, kromě udržitelnosti nových opatření, také ekonomický efekt kvůli tržní podstatě zemědělských podniků. „V současné době Agrární komora apeluje na ministerstvo zemědělství, aby se v projektu pokračovalo, aby se to dotáhlo,“ míní Možný.

Tamější obchodní asociace začaly oba dva výrobce oblíbených limonád bojkotovat kvůli tomu, že prý z řek braly moc vody. Na místní farmáře se tak v období sucha nedostalo.

Podle Koteckého z Glopolis se problematikou zabývá i řada nadnárodních nápojářských firem. Jako příklad uvádí společnosti PepsiCo a Coca-cola. Zásadní událostí, jež je k šetření s vodou popostrčila, byl konflikt s obchodníky v indickém státě Tamil Nadu. Tamější obchodní asociace začaly oba dva výrobce oblíbených limonád bojkotovat kvůli tomu, že prý z řek braly moc vody. Na místní farmáře se tak v období sucha nedostalo. 

Konkrétně PepsiCo se proto zavázala k tomu, že vodou bude šetřit. V jednom z proklamovaných cílů společnosti proto stojí, že PepsiCo dokáže do roku 2025 nahradit sto procent vody, již používá při výrobních procesech v oblastech ohrožených suchem.

Česko je ještě pořád „za vodou“

V tuzemském zemědělství je na rozdíl od jiných zemí podle Šárky Gorgoňové, ředitelky kanceláře Asociace soukromého zemědělství ČR, spotřeba vody velmi malá. „Největší spotřebu v zemědělství v Česku představuje zavlažování speciálních plodin, typicky jde o zeleninu nebo ovoce, ne ale o dominantně pěstované plodiny typu obilí nebo řepka,“ uvádí Gorgoňová.

„Bude-li pokračovat proces oteplování, lze očekávat, že spotřeba vody na zavlažování i u nás poroste, i tak bude ale zemědělství marginálním oborem ve využívání vodních zdrojů. K šetření s vodou v zemědělství tak v Česku není reálně příliš velký prostor – hospodářská zvířata pít musí, zavlažovat porosty zeleniny je v dobách sucha nutné,“ říká Gorgoňová.

Prostor pro zlepšení nicméně je, a to nejen podle ochránců přírody. „Myslím si, že vodní úspora ve formě patnácti až dvaceti procent by byla hodně významná,“ říká Možný z ČHMÚ. „Do budoucna nemůžeme čekat, že každý měsíc bude tak deštivý jako tento červen. Mohou se vrátit tropické teploty a nedostatek srážek, čili je potřeba s tou vodou začít hospodařit rozumně,“ dodává Možný.

Zdroj: Instituce strojírenských inženýrů

Autorka: Sára Mazúchová

Zdroj: Idnes.cz