Možnou cestu k rozšíření možností zakoupit si skutečně tuzemský produkt je nicméně společná nabídka státních lesů pro spotřebitele týkající se prodeje zvěřiny. K původním prodejním místům Vojenských lesů a statků přidal další prodejní místa i státní podnik Lesy České republiky, takže nyní je po území ČR celkem 65 takových míst. Přetrvávajícím problémem je ale povinnost prodávat zvěřinu v kůži a nerozporcovanou, pokud nemá příslušné prodejní místo statut potravinářského podniku, což ovšem obnáší hodně povinností, investic a byrokracie. Bezpečnost prodeje potravin, a tedy i zvěřiny, je samozřejmě důležitá, stejně jako ve všem by se ale nic nemělo přehánět. V sousedním Rakousku přitom prodej zvěřiny od zemědělců a myslivců umožněn je, a je tak otázkou, proč to nejde u nás. Zvláště, když zrovna Rakousko patří k zemím, které na bezpečnost a kvalitu potravin hodně dbají.

Koronavirus, a zejména regulace s ním spojené, zdaleka nekončí, v současnosti se již opět odvolávají na podzim plánované nebo na podzim odložené konference a společenské akce, nejnověji například výlov rybníka Rožmberk, který v minulosti pravidelně navštěvovaly desítky tisíc lidí. Což mimo jiné znamená omezení prodeje čerstvých ryb na hrázi a také osvěty spotřebitele s prodejem a konzumací ryb spojené. Právě ryby a zvěřinu bychom přitom měli konzumovat častěji, než je tomu dosud - v obou těchto komoditách patří ČR k zemím s nejnižší jejich spotřebou na světě.

Český statistický úřad publikoval zpřesněné odhady výsledků letošní sklizně obilovin, řepky a dalších plodin, z nichž vyplynulo, co věděl každý, kdo se skutečně pohyboval v průběhu letošní sezóny mezi českými a moravskými poli – totiž, že úroda bude dobrá. Co do objemu má být podle ČSÚ nižší jen sklizeň pšenice, to ale proto, že klesly osevní plochy této plodiny. Úřad tak očekává podle stavu porostů k 15. červenci úrodu základních obilovin ve výši 7, 045 milionu tun a řepky 1,145 milionu tun. Konečná bilance sice může být nižší poté, co naší zemi opakovaně zasáhly ještě před sklizní přívalové deště a samozřejmě jako každý rok byly, jsou a budou regiony, kde se takzvaně nezadařilo. Opětovně je ale třeba zdůraznit, že problémy jednotlivých pěstitelů nebo lokalit nelze zobecňovat na celé území ČR, což se ovšem každoročně děje, a společnost pak má hodně zkreslenou představu o celkovém stavu. Z nadhodnocených lokálních problémů pak ovšem vycházejí nesprávné prognózy, mimo jiné cenové, což generuje nesprávné ekonomické signály. Bylo by na čase „on line mediální monitoring“ vývoje hospodářského roku pojímat trochu jinak, než jak se zatím děje.   

V rámci svých výjezdů do regionů navštívil ministr zemědělství Miroslav Toman mimo jiné přehradu Orlík, kde od letoška funguje částečně zmodernizovaný lodní výtah a v příštím roce začne výstavba bezpečnostního přelivu, který by měl umožnit provést přehradou neškodně až desetitisícovou vodu. I když to málokdo ví, parametrů desetitisícové vody bylo téměř dosaženo v roce 2002, což je poznámka k názorům, podle nichž desetitisícová voda v ČR nehrozí. Zcela mimo mediální pozornost ale zůstala návštěva ministra v archivu dokumentů po zaniklé Zemědělské vodohospodářské správě, kterou v administrativní budově přehrady Orlík spravuje státní podnik Povodí Vltavy, ačkoli jde o patrně nejrozsáhlejší archiv záměrů projektů i projektů samotných, které byly plánovány i realizovány, včetně podkladů k uložení meliorací a odvodňovacích zařízení v předlistopadové minulosti. Tyto údaje jsou přitom velmi cenné i pro současné projektanty, obce a vlastně kohokoli, kdo se zabývá zadržováním vody v krajině a stavbami nebo projekty, které tomu mají napomoci. O existenci archivu přitom mnozí vůbec nevědí a nemají tak údaje o historické paměti krajiny, což často ústí do zbytečných nákladů na „znovuobjevování Ameriky“. 

Přestože se veřejně všichni dušují, že aktivity spojené s ústavní ochranou vody nebo novelou vodního zákona nemají ambici zestátňovat vodovody a kanalizace, existuje už neveřejný materiál „Převod vodárenských společností do stoprocentního veřejného vlastnictví“, přičemž peníze na odkup trubek by měla fakticky dodat v rámci náhrad škod po koronaviru EU. Ta o tom samozřejmě nic neví, ale pokud by k naplnění uvedeného materiálu došlo, čeká naší zemi mnohem ostřejší reakce ze strany EU, než jen „vytýkací dopis“ o zákonném stanovení podílu českých potravin.

Petr Havel