Na konci 70. let to vypadalo, že příběh o síře a jejích emisích píše svou poslední kapitolu. Deset předchozích let totiž bylo bohatých na studie, které prokázaly mechanismus vzniku kyselých dešťů, jejich negativní vliv na lesy a mokřady v Evropě i Americe a doložily souvislost mezi okyselujícím efektem a uhelnými elektrárny. Mnohasetkilometrovým vzdálenostem od místa působení navzdory. Výsledkem byla nejrůznější opatření, zákony na ochranu ovzduší a tlak na odsiřování elektráren. Po dalších dvaceti letech bylo víceméně hotovo. Takže se zdálo, že je už dobojováno.

„Naše analýzy to bohužel nepotvrzují,“ upozorňuje Eve-Lyn Hinckleyová, docentka environmentálních věd univerzity z Boulderu. „Ukazuje se, že aplikace síry v zemědělství, kde jsou součástí postřiků a hnojiv, nyní dosahuje přibližně desetinásobku stavu, kdy byla produkce emisí uhelnými elektrárnami na svém vrcholu.“ S tím, že tento lidský sirný příspěvek a jeho vliv na životní prostředí nikdo zatím nehodnotil.

„Síra je dnes, v nejrůznějších podobách, nedílnou součástí hnojiv vylepšujících stav obdělávané půdy, je podstatným příspěvkem ke zdraví pěstovaných plodin a úrody,“ vysvětluje profesor Charles Driscoll, spoluautor studie. „Ale bohužel může přitom mít na půdu i na vodní toky stejně zničující efekt jako měly kyselé deště na severskou zalesněnou a říční krajinu.“ A z modelů vypracovaných americkými vědci je to patrné. Zatímco emise síry do ovzduší dlouhodobě klesají, příspěvek síry a sulfátů ze zemědělství globálně narůstá.

Síra je přirozeně se vyskytující chemický prvek, který se v prostředí vesměs nachází ve stabilní geologické formě. Na povrch země se dostává většinou v důsledku těžby, protože doprovází ložiska uhlí. A také je součástí výroby hnojiv a pesticidů. Uhelné elektrárny a zemědělské aplikace se pak stojí za tím, že se síra v původní i pozměněné podobě dostává do vod, půd, ovzduší. „Pak může poměrně rychle zreagovat, byť trvá desetiletí, než je onen efekt kyselých dešťů a dalších ekosystémových změn zaznamenán,“ popisuje Hinckleyová.

Síra může ovlivnit lidské zdraví a přírodu často nepřímo, třeba tím, že promění cyklus těžkých kovů. Driscoll jako příklad uvádí zemědělskou oblast Everglades na Floridě, kde síra způsobila zvýšenou tvorbu methylrtuti v místních vodách. Ta bude trávit ryby a jejich konzumenty po generace.

Dosud se výzkum zaměřoval na základní prvky v zemědělských hnojivech – dusík a fosfor – ani ty totiž nepředstavují univerzální dobro a mohou přispívat k eutrofizaci říčních toků, tvorbě vodního květu nebo likvidaci ryb. Podobné badání o síře zatím chybí. Hinckleyová i Driscoll soudí, že síra ze zemědělství jen tak nezmizí. „Přesto existuje příležitost spojit vědu a praxi a vytvořit životaschopná řešení, která dlouhodobé ochrání životní prostředí, hospodářství i zdraví lidí,“ dodávají.

Autor: Radomír Dohnal

Zdroj: Ekolist.cz