Té zatím nepomáhá, jak konstatoval další z mnoha mezinárodních výzkumů, tentokrát v podání nizozemských a švédských vědců, současné nastavení evropských zemědělských dotací. Což mimo jiné ukazuje na skutečnost, že nastavení dotací není jen problém ČR. „Zásadním pochybením dotační politiky na úrovni životního prostředí je, že po svých příjemcích nepožaduje žádný důkaz environmentální prospěšnosti. Peníze se rozdávají fixně, za obdělávané hektary. Podpory se nedočkají ti, kteří hospodaří lépe, ale ti, kteří hospodaří na větší ploše,“ uvádí se ve studii. Jak přitom víme právě z naší země, něco na tom bude.

Nekriticky uplatňovaný ryze environmentální přístup ovšem také generuje rizika. V praxi se to ukazuje na problematice hrabošů, kdy v prevenci jejich šíření selhávají obvykle doporučovaná přírodně blízká opatření, jako je třeba hluboká orba. Kompetentní orgán – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský navíc doporučuje v místech s přemnoženými hraboši nevysévat meziplodiny. To je však možné jen někde, navíc půda bez vegetačního pokryvu je náchylnější k vodní, a v případě rovinatých pozemků s nedostatkem půdní vláhy také ke vzdušné erozi. Vždy je prostě něco za něco, a v případě veřejností požadovaného k přírodě blízkému hospodaření je tak třeba také současně dodávat, že daní za ochranu přírody jsou a ještě více budou vyšší ceny potravin – a s tím související vyšší ceny za základní zemědělské suroviny.

Ty letos ovlivnil méně než v předchozích letech vývoj počasí a vyšší než střednědobé srážkové úhrny v květnu, červnu, červenci i srpnu. I portál Intersucho, zásobující v posledních letech média i veřejnost mapami a scénáři katastrofického sucha, byl nucen tento týden konstatovat, že „srpnové deště dokázaly dosytit půdu nakonec i na severozápadě Čech tak, že nikde v Česku nyní nepanují dva nejhorší stupně zemědělského sucha ze šesti, a třetí nejhorší je pouze na půl procentu území“. Nejde však jen o déšť. Alespoň na území naší země nepadaly letos v míře v předchozích letech obvyklé teplotní rekordy, a i díky tomu nebyly také tak jako v minulosti četné přívalové deště, protože chladnější vzduch absorbuje méně vody v podobě vodní páry. To vše je důležité uvědomit si při hodnocení tezí o možných změnách struktury plodin pěstovaných v naší zemi, například „omezení pěstování květáku ve prospěch vodních melounů“. Jednou vyslovená teze si totiž začala žít svým mediálním životem, přestože nebyla míněna jako obecné doporučení. Což samozřejmě neznamená, že by nemohla být struktura plodin pěstovaných v ČR pestřejší, včetně zmíněných vodních melounů. V ČR tradičně pěstované plodiny, včetně zeleniny, se ale samozřejmě mohou a budou u nás pěstovat i v budoucnosti – na zásadní plodinovou revoluci totiž současné změny počasí, navíc možná dočasné, prostě nestačí.

Petr Havel