Když se každý rok vydá 800 000 antilop - vodušek kob - k mokřinám v cípu jižního Súdánu, případně když půl milionu pakoňů vyrazí na pastvu z Keni do Tanzanie, vyvolávají v nás jejich ohromná stáda zdání čísly nevyjádřitelného množství. Přesto jejich počty rapidně klesají. Podle IUCN je dnes 25,5 %, tedy jeden ze čtyř druhů býložravců na světě, vystaven riziku vyhynutí. Takže popravdě by smutnými ikonami světově ohrožených druhů neměli být masožraví polární medvědi a tygři, ale spíše antilopy, nosorožci a mořské želvy. Býložravci.

Masožravcům z řad predátorů se rozhodně ve světě nevede dobře, ale riziku vyhynutí momentálně čelí jen 17,4 % druhů (u všežravců je to ještě méně, 15,8 %). Býložravci jsou na tom hůř. Vychází to ze srovnávací studie, kterou vypracovala zooložka Trisha Atwoodová. Ta vzala v potaz 22 166 druhů obratlovců (ptáků, plazů, savců), areál jejich rozšíření a velikost jejich populací. A zjistila, že jen s počty exemplářů se tu operovat nedá. „Jde tu o proporcionalitu, vyvážení celkového zastoupení početnosti,“ vysvětluje. „Na světě existuje více druhů predátorů než býložravců. A proto se predátoři jeví více zranitelnou skupinou, protože jich je prostě víc.“

Data prý hovoří jasně, a to i na úrovni již vyhubených druhů. Z dvou tisícovek už nežijících druhů byla většina herbivorů, býložravců. Ostatně, i stávající příčiny ohrožení – konkurenční přítomnost invazních druhů, klimatické změny, ztráta habitatů – dopadají více na býložravce než živočichy s odlišným modelem příjmu potravy. „Jedním z důvodů může být jejich velikost,“ dodává Atwoodová. „Potřebují větší objem rostlinné potravy, vyžadují větší teritoria, širší prostor k migracím.“ O to častěji ale naráží na mantinely tvořené lidským osídlením.

Predátorům a všežravcům se vede lépe. Jsou menší, přizpůsobivější. A to jim v měnícím se světě pomáhá přežít. Mauro Galetti, biolog z univerzity v Miami (který se na studii nepodílel) doplňuje, že informace ze studie Atwoodové „dávají perfektní smysl“. A poukazují prý na to, jak vychýlený je současný přístup k ochraně přírody, když investuje svou energii do ochrany vrcholových predátorů.

„Svět bez býložravců by byl katastrofální pro jakýkoliv ekosystém,“ říká Galetti. „Velcí spásači jsou zásadní, zvlášť v zalesněných oblastech.“ Jenže právě ti, podle Attwoodové, patří k vůbec nejohroženější skupině býložravců.

Autor: Radomír Dohnal

Zdroj: Ekolist.cz