„V roce 2007 tu bylo jednolité pole a v krajině žádná voda. Šardice byly tělo, ze kterého odpadly všechny svaly i tkáně a zbyly jen kosti,“ popisuje nad starými fotkami svérázný inženýr stav rodné krajiny, do které se po letech vrátil. Okolní zemědělská půda trpěla, stejně jako jinde na jižní Moravě, suchem, erozí, kontaminací či ubývající biodiverzitou.

Největší problém byl ovšem s vodou, což je dlouhodobý trend, který potvrzují i poslední výzkumy z ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Na Hodonínsku, kde se Šardice nacházejí, od roku 1840 zmizelo 20 % porostů převážně z vysychajících říčních niv a dříve zamokřených luk. S tím se částečně ztratila i schopnost krajiny nasáknout vodu a zadržet ji.

Petr Marada oslovil myslivce, zemědělce i obec, jestli s tím nechtějí něco dělat – nechtěli. „Chtěl jsem do té pouště v okolí dostat život. Pestrá a atraktivní krajina byla významná pro to, abych zde mohl spolu se svou rodinou bydlet. Proto jsem se do toho v roce 2007 pustil. Koupil jsem první pozemky a uprostřed nich vysázel stromy,“ vysvětluje, jak to všechno začalo.

Před tím si ještě nastudoval dostupné strategie ministerstva zemědělství, možnosti financování a začal tvořit. K získání vhodných pozemkům mu pomohly i probíhající lokální komplexní pozemkové úpravy – proces, kdy se ve veřejném zájmu dělí nebo scelují pole či remízky, aby krajina lépe fungovala a sloužila.

Zbytek tohoto článku si předplatitelé Deníku N mohou dočíst ZDE.

Autorka: Eliška Černá

Zdroj: DenikN.cz