Jednak je vhodné připomenout, že na potravinářské využití jde ze sklizně obilovin menší část (ani ne milion tun), a jednak, že dosažení potravinářské kvality je možné smícháním obilí vyšších potravinářských parametrů s partiemi, které potřebných parametrů v plné míře nedosahují. Pokud se týká zdražení obilí, pak to je dáno spíše než horší úrodou důsledkem vyšších nákladů, mimo jiné regulací použití některých přípravků a částečně i dosoušením obilí tam, kde proběhly v nějaké formě „mokré žně“. Souvislost mezi objemem a kvalitou sklizně a cenami pečiva a chleba je přitom stále menší, neboť stále větší roli hrají rostoucí náklady, například na pracovní sílu, a to i v případě mlynářů. Zmiňované navýšení 200 korun za tunu obilí se tak například do ceny rohlíku promítá jen několika haléři.
Spotřebitelé v ČR – a to je hodně důležitý trend, navíc podle loňského šetření zpracovaném pro Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) přestávají v takové míře, jako v minulosti, preferovat při nákupu potravin jejich cenu. Za posledních deset let klesly podle EFSA cenové preference spotřebitelů v ČR ze 75 na 62 procent, což je poměrně výrazný posun. Je to sice pořád ještě hodně a více než v EU (51 procent), desetileté porovnání ale již jistě nelze považovat za statistickou chybu, což dává jak zemědělcům, tak výrobcům potravin naději na o něco lepší ceny do budoucnosti. Zároveň je to impulz k rozšíření tuzemské nabídky potravin s vyšší přidanou hodnotou, což bylo mimo jiné vidět na jedné z mála letošních prezentačních mlékárenských akcí – Mlékárenském dnu v Přibyslavi. Na letošním, v pořadí už 29. ročníku prezentovalo své produkty 18 průmyslových mlékáren i rodinných farem a k vidění byla celá řada inovativních, spotřebitelsky atraktivních a luxusnějších výrobků, v mnoha případech prvních svého druhu v naší zemi.
Ministerstvo zemědělství (MZe) zase prezentovalo na pondělním jednání vlády dva souhrnné materiály – „Zprávu o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2019“ a „Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2019“, přičemž ta první je spíše pozitivní (meziroční nárůst počtu čistíren odpadních vod a délky vodovodní a kanalizační sítě či objem podpory do vodního hospodářství ze strany MZe ve výši 2,7 miliardy korun), ta druhá, zejména v důsledku kůrovcové kalamity, pak spíše negativní (propad hospodářského výsledku na hektar lesa za dva roky o více než 2000 korun a výrazný podíl nahodilých těžeb).
Jsme-li u vody a vodohospodářství, nelze nezmínit již i veřejně avizovanou transakci – totiž koupi energetické společnosti Pražská teplárenská nadnárodní skupinou Veolia. Tématicky, pravda, souvisí tato informace zejména s venkovem, a tedy s obcemi, také ale se zemědělstvím, neboť je důkazem, jak úzce spolu souvisí výroba a úprava pitné vody a energetika včetně výroby tepla a právě různých forem energií – v Praze třeba CNG. Nehledě na to, že zpracované kaly z čistíren odpadních vod jsou také materiálem, který může obohacovat zemědělskou půdu. Důležité je ale spíše zmiňovaná interakce a šíře spektra činností vodohospodářských společností v kontrastu s trendem přebírání vodohospodářských služeb do režie obcí. Nejde totiž právě jen o pouze o vodu, ale o celou řadu aktivit s úpravou, distribucí a čištěním vody spojených, které mohou mít příznivý vliv i pro zemědělství a venkov – k tomu ale, aby je ale bylo možné zajistit ve vzájemné interakci, nestačí jen vlastnit a provozovat „trubky“.
Nakonec jen připomínka vývoje, který se zdá být už téměř jistý – totiž dvouletý odklad startu nové podoby Společné zemědělské politiky oproti původnímu záměru (2021), kterou podporuje stále více zemí, což na posledním jednání s ministrem Miroslavem Tomanem deklarovala i ministryně zemědělství, regionů a cestovního ruchu Rakouska Elisabeth Köstingerová. Pokud by se tak stalo, znamená to v praxi sice delší čas na přípravu skutečně funkční zemědělské politiky v naší zemi a tedy možnost lépe nastavit finanční toky, zároveň to ale znamená, že nevyhovující opatření budou platit v nějaké podobě v celé EU o rok déle. Také to ale znamená, že bude více času na to zreálnit požadavky veřejnosti a politiků na regulace, spojené se snahou o vyšší udržitelnost zemědělství a potravinářství na území EU.
Petr Havel