Videozáznam projevu:

Vážené selky, vážení sedláci, vážení hosté, kolegové a přátelé,

setkáváme se zde, v Pelhřimově, po 15 měsících od loňské valné hromady, kterou jsme v podstatě také odstartovali třetí dekádu existence a činnosti naší Asociace soukromého zemědělství ČR.

Jak nepochybně každý na vlastním obličeji cítíme, setkáváme se za velmi nepříjemných a ještě před pár měsíci naprosto nepředstavitelných podmínek. Dá se říci, že během posledního roku jsme prošli řadou bezprecedentních a dokonce i ve světovém kontextu dosud nevídaných změn, které musíme každý vstřebávat na své farmě, ve svých regionech a členských organizacích a také v našem zastřešujícím spolku – tedy ASZ ČR. Na začátek jen stručně pojmenuji alespoň pět z nich: z hospodářského hlediska především opakovaná hraboší a kůrovcová kalamita, masivní nárůst negativních nálad části veřejnosti vůči zemědělcům, ambiciózní environmentální strategie předložené unijními zástupci po evropských volbách, ale také loňská velmi spontánní společenská reakce v naší zemi v souvislosti s chováním současného premiéra a prezidenta republiky a pochopitelně koronavirová pandemie, která na jaře zastavila na několik týdnů či měsíců takřka celý svět.

A jak jsme se s tím vším vypořádali? Dovolte mi nyní nejen ve smyslu uvedených životních událostí zhodnotit toto uplynulé období a současně i formulovat některé otázky a odpovědi, které bych s vámi rád sdílel. Ve své zprávě koncipované částečně chronologicky a částečně tématicky zmíním úhelné kameny naší práce a našeho vystupování.

V souladu s jednoznačným rozhodnutím valné hromady jsme loni opakovaně vystoupili v Praze na Letné na demonstracích svolaných spolkem Milion chvilek pro demokracii s účastí, které se blížily počtu bezmála 300 tisíc lidí. Před nejširší domácí i zahraniční veřejností jsme projevili naše elementární přesvědčení o důležitosti udržení svobody a demokratických pořádků v naší zemi a odsoudili rostoucí mocenské a podnikatelské zájmy úzkých skupin či jednotlivců v této zemi. V rámci druhého našeho vystoupení na státní svátek boje proti totalitě 17. listopadu zazněly z úst našeho čestného předsedy Stanislava Němce jasně formulované postoje, o kterých nemohl nikdo pochybovat. Za to je třeba poděkovat a děkuji tímto také členům z okolí, kteří přijeli svými traktory s transparenty. Dali jsme vědět celému národu, co si myslíme a přiznejme si, pro jeho část také současně to, že vůbec ještě existujeme. Vystoupení na obou největších občanských setkáních od roku 1989 považuji za jednu z nejdůležitějších občanských aktivit novodobého selského stavu. Že nám v této, řekněme společenské oblasti, nešlo primárně o pozornost kamer a mikrofonů, potvrzují například naše pravidelné aktivity k pietním připomínkám doby nesvobody. Z nich vyzdvihnu zejména naši účast ve spolku na obnovu statku rodu Mašínů v Lošanech, která se během uplynulého roku posunula od zahájení veřejné finanční sbírky až po zasazení památného stromu v budovaném památníku na připomenutí třech odbojů proti všem totalitním režimům, které tu ještě nedávno otravovaly a ničily lidské životy. To byly naše konkrétní odpovědi na společensko-politické dění, které jako občané prostě neumíme a nechceme pominout.

Loni v říjnu jsme zorganizovali mezinárodní konferenci k rodinným farmám a k jejich komplexnímu společenskému významu ve světle nové společné zemědělské politiky. Na ní jsme v Telči vedle evropských poslanců přivítali naše kolegy sedláky z Polska, Maďarska, Rakouska a také ze Slovenska, přičemž specielně u nich mám velkou radost z toho, že v jejich zemi na jaře došlo ke změnám takového rozsahu, o kterých mohli dříve jen snít. Dnes máme tu čest dva z nich přivítat mezi sebou již jako přátele, se kterými jsme se opakovaně setkávali na řadě našich i jejich akcích, a to nejen jako zástupce gazdů a podporovatele sedláků, ale nově také v důležitých funkcích, ze kterých mohou, do nedávné doby mizernou slovenskou zemědělskou politiku, skutečně reálně napravovat. Dnes k nám dorazili již jako předseda zemědělského výboru Slovenské národní rady a poradce slovenského ministra zemědělství. Nepochybuji, že se zrodila efektivní a hlavně upřímná spolupráce, prostřednictvím které budeme účinně tlačit na změnu problematických nastavení, které stále dominují zemědělství v obou našich zemích. Telčské setkání tak bylo jednou z našich odpovědí na zamýšlené pojetí evropského zemědělství, které je orámováno silným ekologickým pohledem a současně které ale musíme zasadit do kontextu domácí politiky, která nepokrytě straní jinému modelu zemědělství, než je náš typ hospodaření se svým pojetím a se svými potřebami.

Asertivní a zcela praktickou odpovědí na protizemědělské nálady ve společnosti byla konference 2. ročníku Pestrá krajina v lednu moderovaná Václavem Moravcem v nové aule na České zemědělské univerzitě v Praze, při které se naše asociace bez přehánění stala centrem zájmu části veřejnosti a to jak z kruhů odborných, tak kruhů politických. Myslím, že právě nyní je vhodná příležitost poděkovat celé komisi Pestrá krajina složené z našich členů i uznávaných odborníků a specielně jejímu předsedovi Danielu Pitkovi, který najezdil bezpočet kilometrů při propagaci jak celého programu, tak vůbec vysvětlování podstaty hospodaření na rodinných farmách a to během nezemědělských festivalů, přednášek různých institucí a setkáních s veřejností. Bez jakéhokoli rozdělování zemědělců na konvenční a ekologické jsme si tak řekli o možnost ukazovat následováníhodné příběhy, které naprosto přirozeným přístupem svých majitelů, dokáží reagovat na zřejmé proměny klimatu a krajiny. V neposlední řadě se tento program stal i cenným zdrojem postupů a inspirací pro další. Zájem a produkční struktura přihlášených farem v právě probíhajícím již 3. ročníku potvrdila, že jde o správnou cestu.

Samozřejmě to ale nebyla naše cesta jediná, jak nepodlehnout tlaku laické veřejnosti, z nichž určitá část neváhá obvinit zemědělce ze všech negativních škodlivých jevů v přírodě. S těmito nespravedlivými odsudky a postoji bylo a bude třeba dál pracovat a efektivně vysvětlovat podstatu našeho hospodaření. Protože není v silách ani smyslem tohoto vystoupení vyjmenovat celé množství mediální práce, máte na stolech před sebou to podstatné, co ASZ za uplynulé období v této oblasti řešila. Těší mne, že došlo k významnému nárůstu nejen počtu článků a stanovisek, ale také rozsahu témat, kterým jsme se mohli věnovat v televizních vystoupeních či diskusích, v rádiích, včetně významných tištěných titulů a internetových deníků. Zvláštní poděkování zde zasluhuje naše tisková guru Šárka Gorgoňová, která spoluvytvářela a skvěle koordinovala tuto náročnou agendu a nejen ji.

Jedno z těžišť naší práce opět spočívalo v boji proti zbytečné byrokracii. Velké uznání patří zejména předsedovi Antibyrokratické komise Mze Josefu Stehlíkovi, který ve spolupráci s dalšími kolegy z nevládních organizací a s poradci z ASZ měsíc co měsíc do nejmenších detailů rozplétá skutečně desítky nejpodivnějších vrtochů státu a jeho úředníků, a to i jako člen Přezkumné komise Programu rozvoje venkova, kam se za celý rok dostaly k řešení stovky naprosto absurdních a otřesných případů, které se musí složitě zejména se SZIF řešit. Naše aktivita v ABK na prosazení porážek skotu na pastvinách střelnou zbraní, resp. vybudování tzv. porážkových míst na farmách nabraly realistický směr k potřebné úpravě evropské legislativy, která tak pomůže mnohým našim farmám na lepší možnosti zpracování a lokálního uplatnění své živočišné produkce. Významně jsme se věnovali problému ve stavebním zákoně, který dnes naprosto hloupě zapovídá, aby si farmář mohl v extravilánu vybudovat farmu s bydlením. Naše pozornost s dílčími úspěchy také například ležela v odstranění povinnosti vyplňovat hory celkem zbytečných statistických hlášení. Je mi líto, že vzhledem k rozsahu, nemohu ani pojmenovat všechna důležitá témata, která byla a jsou v řešení. Jak je ale patrno, bez setrvalé spolupráce s řadou jiných ministerstev nebo institucí by taková činnost již nebyla vůbec představitelná.

V tomto smyslu ale lze konstatovat, že Asociace byla hlavním subjektem, který pomohl ukončit několik let trvající spor mezi Mze a Mžp na pojetí protierozní vyhlášky. Naše opakovaná jednání zejména na resortu životního prostředí vedla k prosazení smysluplného řešení, které bude směřováno pouze na skutečné erozní událostí a nedojde na plošnou buzeraci v podobě povinného vyhodnocování eventuálních rizik na každém pozemku vzorcem o šesti proměnných. Zaměřili jsme se také na zásadní témata kůrovcové kalamity s cílem prosadit jak potřebné náhrady za takřka bezcenné dříví, ale také legislativní a daňové úlevy s cílem zreálnit podmínky pro vlastníky do budoucna, aby ještě vůbec měli možnosti a zájem se věnovat potřebné obnově porostů.

Zásadním problémem pro řadu našich členů bylo silné přemnožení hrabošem, který způsobil obrovské škody na porostech nejprve na Moravě a letos také v Čechách. Myslím, že lze považovat za pozitivní, že se podařilo najít v daném okamžiku maximální dosažitelné řešení formou výjimečného lokálního chemického zásahu na povrch, ač to bylo a pořád je spojeno s řadou podmínek a často zbytečnou ztrátou času, který pak schází k včasnému a tudíž efektivnějšímu zásahu na takto zasažených polích. Je ale potřeba také říci, že se nepodařilo vyjednat plošné náhrady za tyto škody a omezení. ASZ nicméně podpořila novelu rostlinolékařského zákona, která by do příště měla kalamitní situace škůdců předvídatelněji řešit.

Průřezovým tématem po celý rok pro téměř každou naši farmu i každý pozemek a tím pádem i na všech politických a odborných úrovních bylo sucho a tedy potažmo i otázka dostatku a kvality vody a péče o půdu. Přestože letos konečně dobře zapršelo, mnozí naši kolegové potvrdí, že problém se suchem rozhodně trvá. V odborné komisi Voda-sucho jsme se snažili nalézt dohodu nebo alespoň argumentační prostor k věcné výměně stanovisek k novelám klíčových zákonů nejen s politiky a zástupci odborných institucí, ale i s vlivnými zástupci ochránců přírody, se kterými jiná část zemědělců nechce a zatím neumí najít řeč. Věřím, že jsme napřed a to ne pouze ve způsobu vyjednávání, ale především v celkovém pochopení situace, že bez změny některých přístupů se nepodaří některé problémy v krajině vyřešit.

Rozjeli jsme proto konkrétní spolupráci s ekologickými organizacemi (DUHA, ČSOP, ČSO) a navázali skutečně pracovní kontakty. Ukázalo se, že lze nalézt styčné body. Celkem 8 organizací sdružujících zemědělce, vlastníky honebních pozemků, lesníky a ochránce přírody se například dohodlo na konkrétních bodech v připomínkách k vládní novele zákona o myslivosti. Naše společné požadavky proto nyní směřují na možnosti lovu zvěře pro vlastníky půdy a pachtýře, podmínky pro důstojné uplatnění a vymožení škod způsobených přemnoženou zvěří a celou škálu dalších možností, jak více zasahovat do myslivosti coby jinde ve světě neoddělitelné součásti selského hospodaření. Novela je nyní v poslanecké sněmovně, kde se teprve ukáže, jestli bude náš společný postup úspěšnější, než tomu bylo v předchozích letech.

Sešli jsme se také se všemi představiteli demokratických politických stran a se zástupci jejich zemědělských sekcí a prosazovali obecné i zcela konkrétní požadavky s ohledem na vývoj legislativních prací ve vládě a posléze v poslanecké sněmovně. Na těchto setkáních jsme zaznamenali pochopení vůči naší představě o modelu rodinného hospodaření a věřím, že se to již projevuje nejen ve vystoupeních těchto představitelů. Aktivně jsme jednali se širokou škálou zástupců nevládních zemědělských i nezemědělských organizací (ČMSZP, SMO, SMA, PRO-BIO, SPOV, SMS, SVOL, SVHP, KZP, atd.) a nabídli jim naše myšlenky a na druhé straně také naši podporu.

Bohužel v březnu jsme všichni naplno pocítili, že člověk míní a život mění, a to v souvislosti s výskytem koronaviru. Z marginální noticky ve zprávách ze zahraničí se problém přehoupl v ústřední téma do Evropy, Čech a do každé naší domácnosti. Karanténní opatření zasáhly konkrétní skupiny našich farem téměř fatálně a s ohledem na aktuální vývoj není kapacita negativních obchodních a ekonomických důsledků asi zdaleka vyčerpána. ASZ v tomto směru napřímila svoje další aktivity a ve spolupráci s 6 nevládními organizacemi prosazovala především rychlou, efektivní pomoc zejména pro menší subjekty. Úspěšní jsme byli ale jen z části, neboť zejména v nasměrování peněz do 10.kola Programu rozvoje venkova se opět projevila neskrývaná podpora vlády směrem k velkým agrárním a potravinářským subjektům. Naproti tomu Asociací prosazený program Provoz 2020 na garančním fondu bohužel ve finále obsahuje některé podmínky, které nijak nesouvisí s podstatou a cíli programu. Zřejmě také proto se do dnešního dne vyčerpala zhruba jen větší polovina alokované půlmiliardy. Když k tomu přičteme přešlapování ze strany Ministerstva zemědělství na poskytnutí jednorázové evropské podpory určené pro menší zemědělce ve výši 7 tisíc EUR, která byla využita jinými zeměmi, je znovu zřejmé, který typ podniků je zde preferován. V ostrém kontrastu pak zde ční dotační titul č. 13 v národních dotacích, ve kterém mohou na podporu zpracování produkce čerpat jen a pouze podniky nad 250 zaměstnanců a s miliardovým obratem. Naopak postrádáme významnější dotační titul určený výhradně pro menší subjekty, přestože k tomu SZP EU obsahuje možnosti, které si členské státy mohou dobrovolně zvolit. ČR však na místo toho prohlásila, že bude dál držet politiku tzv. „všem stejně“, která ale ve výsledném domácím velmi svérázném zpracování straní agrárním koncernům, které se selským hospodařením mají už jen pramálo společného. Čísla z ÚZEI hovoří navíc o tom, že podniky fyzických osob získaly na podporách v posledních letech v ročním průměru o téměř 1,5 tisíce korun na hektar méně, než podniky právnické a u investičních dotací je tento poměr ještě dvakrát tak horší. To je další důvod, proč být ve střehu a zvážit některé evropské možnosti, které mohou být naší nadějí na nějaké změny. S čímkoli totiž v tomto směru čekat na naši domácí politiku by bylo naprosto iluzorní.

Pokud jde o naše zahraniční působení, navzdory našemu zapojení a pravidelným cestám do Bruselu se vůbec nedařilo zasadit naše pohledy v rámci zatím trvajícího členství v COPA-COGECA. Velmi sledovanou výjimkou byla v tomto směru návštěva a přímá diskuse s vedením kontrolního výboru Evropského parlamentu ke střetu zájmů premiéra, ke způsobu rozdělování zemědělských podpor v kontrastu k situaci menších farem našeho typu v České republice.

Mezi těmito naprosto zásadními momenty ovšem nemohu opomenout spoustu další práce, kterou členové mohli čerpat a vzájemně sdílet. Mám na mysli slavnostní vyhlášení 18. ročníku soutěže Farma roku v divadle ABC, jubilejní celostátní dožínky na farmě Němcových a rodinnou atmosférou protkané dožínkové veselí na farmě Sotonových nebo vydávání obsahově stále tlustšího časopisu Selská revue. To vše může už znít jako běžná rutina, kterou ASZ pravidelně pořádá nebo tvoří, ale žádnou samozřejmostí to není. Vždy to je výsledkem mravenčí spolupráce zainteresovaných jednotlivců či skupin napříč naším spolkem.

Vedle škály odborných školení a seminářů po regionech jen v rychlosti připomenu loňský rozjezd individuálního dotačního či právního poradenství ve stále se rozšiřujících oborech pro jednotlivé členy, nově zavedený takřka každodenní informační mailing toho, co bylo právě schváleno a uvedeno v život, či okamžitý servis toho, co se na nás teprve chystá s možností posílat připomínky, které jsou pak projednány a prosazovány prostřednictvím celé struktury ASZ. Nemluvě o množství realizovaných zahraničních i národních projektů, díky nimž se nám daří nejen rozšiřovat portfolio našich odborných a stavovských partnerů, ale které mohou vyústit ve vytvoření kvalitních metodik či postupů pro naše členy v různých zemědělských odvětvích. A konkrétně letos například k prosazení zvláštního podpůrného titulu na agrolesnictví, který budou moci čerpat zejména farmy našeho typu s převážně vlastními polnostmi. To je jen výseč činností naší hlavní kanceláře, a čeho si vážím nejvíce, že se tak děje s opravdovým zaujetím pro věc a s ohledem na jednotlivého člena, který se na naši kancelář obrací. Aby všechny tyto aktivity mohly včas, efektivně a důstojně proběhnout, je třeba udělat v tak malém kolektivu spousty práce. Tímto mi proto dovolte opravdu velmi poděkovat celému osazenstvu naší hlavní kanceláře, která to měla z celé řady důvodů letos velmi náročné a v jednu chvíli si sáhla opravdu na dno svých rezerv. Speciální poděkování proto patří naší tajemnici Veronice Jenikovské, která se své nové funkce od loňska ujala s velkou profesionalitou a podařilo se jí zvládnout i některé organizační záležitosti, se kterými si její dlouholetý předchůdce nevěděl úplně rady.

Chci velmi poděkovat místopředsedům Janu Staňkovi a Janu Šteflovi mimo jiné za ideovou souhru, pomoc při rozložení například mediálních vystoupení, ale také za operativní účast v pracovních skupinách na Mze, které se rodí jako houby dešti a které je třeba argumentačně obsáhnout. Naprosto stejný dík pochopitelně patří všem členům předsednictva za jejich aktivní účast na schůzích a za práci na konkrétních tématech, se kterými každý také loni do vedení ASZ ČR kandidovali. Myslím, že nejširší členská základna má zde plnou záruku odpovědného zastupování bez podléhání nějakým módním vlnám. Téměř všichni členové předsednictva jsou konvenčními a produkčními zemědělci, kteří se svým podnikáním plně živí. Současně však dokáží pečlivě číst nové informace a odpovědně vyhodnotit širší souvislosti a věřím, že také tomu odpovídají projednaná stanoviska v zastoupení celé naší organizace. Když už jsem u těchto vskutku nikoli formálních poděkování, činnost ASZ ČR by nebyla úplná bez laskavého a nezištného přispění v regionech především prostřednictvím našich členů Rady, ale i jednotlivých aktivních zástupců v našich pracovních komisí. Dnes disponujeme silou 51 samostatných organizací, čítajících 7,5 tisíce lidí, kteří jsou nějak „umazaní“ zemědělstvím.

Vážené kolegyně, kolegové, nebudeme si však zastírat, že ani tyto zmíněné aktivity na nějakou zásadnější změnu v prosazení našeho modelu svobodného sedláka na své rodinné farmě rozhodně nestačily a nestačí. Největší pozornost zemědělců se dnes navíc upíná k tomu, co přináší série třech politických dokumentů, které nedávno představila nová Evropská komise vzešlá z loňských voleb do Evropského parlamentu. Jedná se o zelený úděl, strategii od vidlí po vidličku a téma ochrany biodiversity. V tomto světle se jeví povinnost zmenšení všech půdních bloků na 30 ha od letošního podzimu jen jako slabý odvar toho, co má přijít. V listopadu loňského a v březnu letošního roku se uskutečnily celostátní schůze Rady ASZ v Černé Hoře a v Plzni, které ukázaly na velkou rozmanitost našich názorů, co a jak by se mělo dělat dál. Podvědomě cítím, že je potřeba tyto věci v této zprávě otevřít, takže vás všechny, kdo ještě nespíte, poprosím o chvilku pozornosti. V rámci jednání předsednictva a v souladu s většinovým rozhodnutím celostátních Rad jsme rétoriku a činnost ASZ nasměřovali na to, v čem jsou sedláci nejsilnější. Je to udržitelné zemědělství, skutečné a vyvážené sepětí hospodaření s krajinou, zdravé produkty s jasným původem, lokální trhy a dostupnost potravin bez negativních externalit, setrvalá existence v místě v rámci generačního předávání hodnot a zkušeností, skutečná potravinová bezpečnost – to jsou ve své ryzí podobě přece právě výsledky klasických rodinných farem. Smyslem tedy nebylo kategoricky odmítnout tyto dokumenty, byť v sobě za ambiciozními a dobře poslouchatelnými cíli, mohou přinést nebezpečnou nálož dalších omezení a byrokracie. A v tom také spočívala a ještě bude spočívat gró naší činnosti.

Podstatným faktorem také je, že členská základna ASZ ČR je oproti jiným nevládním organizacím velmi široká a není vůbec snadné najít taková východiska, která od své organizace legitimně očekávají ekologičtí hospodáři, konvenční sedláci, malí, větší, chovatelé nebo pěstitelé toho či onoho, či členové, kteří mají zcela specifickou strukturu své činnosti. Naší odpovědí proto vždy bylo, že sedláci, za které ASZ bojuje, jsou odpovědní hospodáři na rodinných farmách bez ohledu na svou výměru a zaměření, kteří ze své podstaty tyto nové požadavky veřejnosti již dávno plní a nemají s nimi v zásadě žádný problém, pakliže však konkrétní podoba chystaných opatření v praxi nepovede ke zhoršení jejich situace. To je náš originální a přirozený postoj, který je pro nás mocnou výhodou před ostatní konkurencí, která setrvale a natvrdo tlačí svoje požadavky na Mze a která přitom myšlenkově nepokrytě vězí v pojetí, či spíše zajetí socialismu a jeho takzvaných výdobytků. Námět na povinný finanční příspěvek ve spojení s hlášením ekonomických údajů každým zemědělcem jako podstata řešení tzv. fondu nepojistitelných rizik, který je opět na stole, snad hovoří za vše.

Určitě se shodneme, že nejlepší cesta není v žádném extrému, neleží ve vizích maniaků na ekologickou diktaturu ani ve víře na vítězství průmyslové revoluce v zemědělství, ale že je to cesta selského rozumu, uměřeného a reálného přístupu ke všem tématům, v otevřené komunikaci a v upřímném respektu a pochopení všech článků, které s námi v onom jediném prostoru žijí. To ovšem znamená, že již nestačí každodenní obhajoba podnikání na všech dosavadních úrovních, ale že se již dnes neobejdeme bez trpělivé komunikace s laickou veřejností, která se stále méně obává o dostatek potravin, ale stále více se zajímá o vliv zemědělců na životní prostředí. Není jednoduché toto přijmout a musíme se všichni neustále učit, abychom byli dobrými vyjednavači za naše společné zájmy a hlavně, abychom nedopustili nějaké trvalé narušení atmosféry, ke které v posledních měsících kvůli některým našim vyhroceným postojům zbytečně došlo. I to je třeba přiznat, že bylo nepříjemnou součástí jinak věcné loňské i letošní debaty v ASZ ČR.

Navzdory tomu bych však ve finále své výroční zprávy nechtěl vynechat své hluboké přesvědčení, že ASZ ČR je společensky plně integrovanou organizaci, která je právě schopna identifikovat a skloubit jak podnikatelské, tak i občanské potřeby a nebojí se pomáhat řešit širší problémy, které se v naší zemi objevují. Věřím, že takto etablovaná, podnikatelsky pestrá a názorově bohatá organizace bude nadále získávat podporu široké veřejnosti a možná, až se jednou změní figury na zatím nepříznivé politické šachovnici, si přirozeně řekne o mnohem větší podíl odpovědnosti za politiku českého zemědělství a venkova.

Vážené kolegyně, kolegové, přestože jsem z časových důvodů musel vynechat spoustu našich dalších zajímavých aktivit, myslím, že bylo vyčerpáno to důležité a bylo by možno předchozí větou také skončit. Dovolte mi ale zmínit ještě poslední věc, na kterou jsem osobně obzvláště hrdý, že mohu na nějaký okamžik zastupovat takovou skupinu lidí. Tím je obrovská a ničím naprosto nepodmíněná odezva naší základny, která se v průběhu léta postupně dozvídala o tragických osudech dvou členských farem, kterými je rodina Jozífových z Kolínska a rodina Šteflových z Osoblažska, kdy se za necelé dva měsíce podařilo vybrat mezi jednotlivými členy a regiony ASZ téměř 2 miliony korun na pomoc. Na návrat ztraceného života farmáře nebo na obnovu shořelého majetku celé farmy to samozřejmě nestačí, ale určitě to stačí na uvědomění si toho, jak moc a jakou moc v téhle organizaci vlastně máme. Vědomí i těchto zcela neočekávaných momentů, ze kterých se náš život i život naší organizace každý den skládá, mi dává jasnou odpověď na to, proč zůstáváme třeba i přes některé rozdíly členy tohoto spolku, který je ve svých 22 letech svého působení čitelným, odpovědným a respektovaným partnerem pro své okolí. Věřím, že v této podobě a vůbec v této myšlenkové konstelaci máme ještě mnoho společných let před sebou.

Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR