Selský stav byl komunistickým režimem zlikvidován a i v polistopadovém vývoji je nepochopitelně opět státem diskriminován. A to i přesto, že je jasné, že ani při působení neviditelné ruky trhu, globalizačních tlaků, unifikačních procesů a volného obchodu v rámci Unie se bez rodinných farem - vlastníků zemědělské a lesní půdy - neobejdeme. Ty jsou již po několik generací chybějícím a nenahraditelným prvkem realizace údržby krajiny.
Degresivita podpor
Položme si otázku, co za dané situace vyvolá další prvek SZP - tzv. degresivita podpor v českém agrárním sektoru.
Málo se ví, že v rámci tzv. keynesiánské teorie řízených zásahů politiků do ekonomik jednotlivých států, přílišné regulace podnikání, mají např. USA státní finanční rezervy na nule. Musím zde připomenout dva odpůrce aplikace této ekonomické teorie v praxi, a to zesnulého nositele Nobelovy ceny Miltona Friedmana a našeho prezidenta Václava Klause. Touto fiskální politikou se v ČR řídily i socialistické vlády posledních osmi let a navíc při zadlužování občanů jaksi zapomněly na jednu ze zásad - splácení státní dluh, když ekonomika roste.
Letos již je v ČR očekáván zákonitý cyklický pokles hospodářského růstu. Je tedy nevyhnutelné postupné odbourávat zemědělské podpory, protože už na ně jaksi není. Horní hranice podpor na farmu - tzv. úplná degresivita, tj. 50 000 euro v rámci SZP je tedy vítaným prvkem deregulace. Je veřejným tajemstvím, že pokud velký podnik aspoň trochu rozumně hospodaří, část podpor jeho činnosti z veřejných zdrojů si kumuluje management mimo venkov a zemědělství. Což je ovšem v příkrém rozporu s deklarovanou podporou venkova. Nikomu tedy toto opatření nebude omezovat množství zemědělské půdy, na které bude hospodařit, stanoví ale maximální možnou podporu. Tento prvek konečně donutí podnikatele hledat tržní cestu. Zemědělské subjekty se stanou odolnějšími vůči výkyvům trhu a politickým zásahům, protože nejistotu a labilitu zemědělského podnikání dosud přenášenou na stát budou muset v rámci rozložení podnikatelských rizik nést sami a jistit se nezemědělskými činnostmi, či zemědělskou produkcí realizovatelnou za tržní, nejlépe světové ceny. Tvrdá, ale nevyhnutelná cesta.
Kdyby se přímé platby skokově snížily, kolik zejména velkých podniků by dnes lavinovitě zbankrotovalo? Proč jsou většinou tyto podniky zaměřeny jen jednostranně na dotovanou, intenzivní zemědělskou výrobu?
Absence generace v produktivním věku
Zde se musíme ptát, kdo a čím při předpokládaném rozdělení velkých podniků nájemní velkovýroby na mnoho subjektů, či při ukončení jejich činnosti se bude konečně řádně starat o krajinu, navíc při očekávaném dalším útlumu zemědělské produkce?
Nastává totiž generační problém. Vedení velkých společností je z valné většiny před starobním důchodem, ti mladší v očekávání degresivity podpor neskrývají obavy z převzetí osobní zodpovědnosti za nově vytvořené firmy. Vlastníci půdy, kteří léta marně čekali na změnu zemědělské politiky, již překročili hranici čtyřiceti let věku a tudíž jsou odříznuti od startovacích podpor, se z různých důvodů do údržby krajiny nepohrnou.
Škody při povodních vzniklých v důsledku snížené retenční schopnosti krajiny se z 20-30% připisují na vrub hospodaření na scelených lánech s používáním supertěžké techniky, téměř nepoužitelné na menší parcely. To znamená, že z celkové sumy škod za 140 miliard Kč při katastrofických povodních v letech 1998 a 2002 může zakonzervovaná podoba zemědělství za škody okolo 40 miliard Kč. A to neuvažujeme každoroční ztráty vlastníků na splavené ornici za cca 15 miliard Kč, ztráty z omezených výnosů z myslivosti, vzniklé nevhodným používáním velkých strojů zemědělců a chemizace a nevzhlednou, neprostupnou krajinu odrazující potencionální zájemce o agroturistiku.
Domnívám se, že pro vyřešení této situace bude třeba ,,zmobilizovat“ i zájemce starší čtyřiceti let, protože mladých adeptů z různých důvodů prostě nebude dostatek. Jenže ani při malém počtu zájemců poskytované finance nestačí. Již prakticky čtrnáct let schází startovací podpory pro nově hospodařící soukromé zemědělce. Spustit startovací podpory jako vyjímečné, dočasné opatření pro starší čtyřiceti let v rámci SZP není možné, protože socialistické vlády pro sebezničující snahu o udržení vlivu bývalých, nešetrně hospodařících JZD (konzervace a vznik nevhodných forem podnikání - družstvo, a.s.), na venkov nic takového v rámci přístupových dohod nevyjednaly. Jedna z možností je využít tzv.,,Akční plán ekologického zemědělství“. Zde EU umožňuje z národních prostředků podpořit ekologické zemědělství nad rámec SZP.
Třeba se dočkáme vývoje jako v Ruské federativní republice - kde po zákonitém krachu většiny kolchozů leží mnoho půdy ladem, krajina je neudržovaná, a většinu zemědělské produkce zajišťují samozásobitelé - tzv. osobní pomocná hospodářství a soukromí zemědělci.
Bohumír Nekola, živnostník a soukromý zemědělec, člen ASZ České Budějovice (redakčně upraveno)
