I v dnešní době totiž platí, že když spolu lidé osobně nemluví, obtížněji se dohodnou na řešení čehokoli. Ve všeobecném chaosu také lépe zapadá rostoucí aktivita všech, kteří salámovou metodou vracejí naší zemi zpět do předlistopadových dob prostřednictvím opětného návratu osob, kteří po těchto dobách teskní, do různých funkcí, recyklací myšlenek s tímto obdobím spojených, úpravou zákonů a předpisů s cílem zvýšit vliv státu na každodenní život lidí či zvýšením sankcí za projevy svobodných názorů. Příkladů jsou tisíce a bohužel v nich zaniká řešení skutečných problémů, které je třeba řešit.
Jedním z příkladů je odklad změn v Cenovém výměru Ministerstva financí, který každoročně stanovuje základní podmínky pro výpočet cen vodného, stočného i zásady pro tvorbu finančních prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury. To ve svém důsledku znamená, že zejména menší vodárenské společnosti, které léta obcházejí zákonnou povinnost vytvářet patřičné zdroje na obnovu vodovodních a kanalizačních trubek budou mít tuto možnost i nadále, což může mít (a má již dnes) negativní dopad na kvalitu pitné vody pro obyvatele, které tyto společnosti zásobují, což vyplývá jak z šetření Ministerstva zemědělství, tak Státního zdravotního ústavu. S vodou souvisí i neochota našich zákonodárců změnit v novele vodního zákona statut odpadní vody z čistíren odpadních vod na „zdroj vody“, což v praxi znamená, že se ČR vzdává principu recyklace vody, ačkoli k tomu již v červnu letošního roku vydala EU pravidla jejího využívání s cílem podpořit využití recyklovaných vod jako celosvětového a žádoucího trendu. U nás se zatím uvažuje o využití recyklovaných vod v rámci zákona o hnojivech, což by mohlo a mělo zajímat zemědělce, recyklované odpadní vody jako „zdroj vody“ by ale mohly a měly mít mnohem širší využití. O vodě toho obecně stále moc nevíme (nebo nechceme vědět), a proto je vhodné zmínit téměř historický podpis memoranda mezi hlavním městem Prahou a společnostmi Pražské vodovody a kanalizace a Pražskou vodohospodářskou společností o vybudování osvětového informačního a společenského centra v areálu vodojemu v Korunní ulici v Praze 10, které má od roku 2024 sloužit veřejnosti. Jde o celosvětově unikátní projekt propojení funkčního vodárenského zařízení s možností navštívit jej a nejen o vodě se tu něco dozvědět.
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) požádalo tento týden předsedu vlády a ministryni financí, aby při tvorbě rozpočtu na rok 2021 přihlédlo k současné situaci, a na podporu lesního hospodářství v resortu Ministerstva zemědělství na tyto účely vyčlenilo 10 miliard korun. K tomu jen několik poznámek: Za prvé, že při plánovaném schodku rozpočtu v objemu 320 miliard korun by bylo významné navýšení podpory lesního hospodářství žádoucí, neboť jde v zásadě o podporu území třetiny plochy našeho státu. Za druhé je ale také třeba říci, že podpora lesního hospodářství by se neměla redukovat pouze na „provoz“ lesního hospodářství, ale hledět také do budoucnosti, například, jak se už čas od času opatrně naznačuje, v podobě nějaké obdoby platby na hektar lesa za nějakých stanovených podmínek. Prostě jakýsi lesní greening, který by minimalizoval riziko, že za nějakou dobu bude sice nějak paralyzován kůrovec, ale objeví se jiná rizika, nejen v podobě škůdců. Především by ale bylo žádoucí předvídatelně finančně stabilizovat sektor, který má zásadní vliv na strukturu krajiny, zdroje vody i lokální klima.
Nakonec ještě jedna (nejen) legislativně důležitá aktivita – totiž, že poslanci tento týden schválili v rámci změn rozpočtových pravidel návrh, podle kterého budou muset žadatelé o dotace z řad firem uvádět svého skutečného majitele. Bylo by to žádoucí, ale od schválení návrhu ke skutečné realizaci vede v našich podmínkách obvykle dost dlouhá cesta.
Petr Havel