Tvorba cen potravin je ovšem již mnoho let závislá na jiných cenových impulzech, než jsou ceny surovin. A to i v těch případech, kdy naše země není závislá na dovozech ze zahraničí, jako je tomu v případě potravinářského obilí. V první řadě je třeba brát v úvahu (což mnozí stále odmítají brát na vědomí), že ČR je součástí jednotného evropského trhu, který ceny surovin ovlivňuje i tehdy, pokud je domácí produkce dostatečná. Zejména je ale nutné opustit již překonané teze, že dobrá úroda znamená zlevnění a špatná zdražení finálních pekárenských výrobků, tedy pečiva a chleba, ale také polotovarů, jako je mouka.
Pokud tak v současné době mlynáři avizují nárůst cen mouky z důvodu vyšších cen potravinářského obilí, hází tím na pěstitele obilí vinu za něco, co z mnoha důvodů není pravda. Lze jen připomenout, že ceny potravinářské pšenice z letošní sklizně jsou zatím stále v průměru nižší (něco přes 4 000 korun za tunu), než jaké byly ceny obilí před 20 lety (intervenční cena po roce 2000 činila 4 200 korun za tunu), a navíc v poslední době mírně klesají. Také proto, že odhad světové produkce pšenice je aktuálně vyšší oproti původním předpokladům.
Nejdůležitější ale je, že cenu chleba a pečiva určují stále více jiné faktory, mezi které lze počítat především výrazně rostoucí cenu lidské práce, vícenáklady vznikající regulací zemědělského (i potravinářského) podnikání, rostoucí ceny technologií, energií, nájmů a celá řada dalších položek, letos navíc „obohacená“ o (doufejme) dočasné vícenáklady spojené s prevencí šíření koronaviru. Náklady samozřejmě rostou i mlynářům a pekařům, a je tak poměrně logické, že ceny pečiva a chleba mírně vzrostou. Ne však vinou zemědělců, kterým sice také rostou náklady, ale v cenách, za které svou úrodu prodávají, se to nijak neprojevuje. Mimochodem - nárůst ceny obilí o 1 000 korun za tunu se v ceně rohlíku projeví jen v řádu desetihaléře, přičemž současné ceny obilovin mají k tak razantní změně ceny opravdu hodně daleko.
Letošní úroda základních obilovin v ČR byla navíc docela slušná, s často nadprůměrnými hektarovými výnosy. Veřejnost by přitom měla vědět, že z celkové sklizně obilovin se pro potravinářské účely využívá jen její menší část a celoroční potřeba pekárenského průmyslu v naší zemi činí zhruba milion tun suroviny. To znamená, že i když některé partie sklizeného obilí nemusí splňovat veškeré potravinářské parametry, k zajištění potřebných surovin pro pekárenskou produkci by měla letošní úroda stačit.
Mediální oddělení ASZ ČR
