Negativní obraz církve
Česká ateistická veřejnost nemá církev příliš v oblibě - a právě proto se problém církevních restitucí nejen neřeší, ale ještě ani řešit nezačal. To ovšem neprospívá nikomu - dokonce ani odpůrcům navracení dříve ukradeného majetku. V zákonu o půdě z roku 1991 je totiž stále takzvaný blokační paragraf, podle něhož „majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku“. Díky tomu, že zmíněné majetkové vyrovnání státu a církví neproběhlo, nemohou některé obce v rámci svého územního plánu na blokované zemědělské půdě cokoli dělat, například stavět byty. Vrcholem ledovce je chátrající zámek v Červené Řečici, na nějž se blokace vztahuje také a který patrně v příštích letech jako ruina zmizí v propadlišti dějin. Chátrající církevní památky bez příslušného majetkového zázemí sice spravuje stát, nemá na to však ani peníze, ani to většinou nepatří k zásadním výdajovým prioritám. Daňoví poplatníci platí něco, co lze při hodně dobré vůli hodnotit maximálně jako látání největších děr, turistický a kulturní potenciál celé řady regionů se ztrácí. A postupně se ztrácí i pro církev blokovaný majetek. Kromě toho hrozí našemu státu žaloby na porušování vlastnických práv církví - a také nemalá ostuda.
Případ kláštera Teplá
Lavinu možných žalob může spustit například kauza kláštera premonstrátů v Teplé na Karlovarsku, nejrozsáhlejšího klášterního komplexu v Čechách, někdejšího hospodářského a kulturního centra regionu. Premonstráti totiž nedávno naznačili, že stát prodává původně církevní pozemky v rozporu se zákonem a hodlají se proto obrátit na mezinárodní soud. Klášter v Teplé přitom historicky vlastnil zhruba 10 000 hektarů zejména lesní půdy, ale i polí, luk a rybníků. Stát ale vrátil premonstrátům zpět jen klášterní komplex a okolní zahradu - celkem asi 16 hektarů. Stovky hektarů z původního majetku přitom dnes již vlastní někdo jiný - privátní osoby, obec Mariánské Lázně a tak dále. Podle Pozemkového fondu ČR i Pozemkového úřadu v Karlových Varech nemají totiž premonstráti na další zmiňovaný majetek nárok, neboť o něj přišli již v roce 1926 a církevní restituce se vztahují na období po roce 1945. Jenže komunistický režim klášter a jeho majetek zabavil také - a je poněkud podivné, že by režim zabavoval něco, co už státu, jak tvrdí nynější úředníci, v té době patřilo.
Ledy se hýbají
Kauza Teplá je modelová zejména tím, že za podklady pro restituce obecně, nejen církevní, mohou sloužit dokumenty o naprosto neprávních úkonech, případně několik dokumentů legitimizující různé vlastníky. To poskytuje nekonečné možnosti pro korupci příslušných úředníků, právníků, starostů i jednotlivých občanů, protože takzvaných pravd je několik a záleží jen na kontaktech a penězích, která z nich zvítězí. Na vině je přitom předlistopadový režim, který, v řadě případů nepochybně úmyslně, způsobil naprostý chaos ve vlastnických právech. Díky tomu například v současné době tvrdí Pozemkový fond, že blokací církevního majetku je postiženo jen necelých 29 000 hektarů zemědělské půdy. Lesní církevní půdy je podle odhadu ministerstva zemědělství necelých 200 000 hektarů. Jenže ve skutečnosti jde zřejmě o mnohem větší majetek - třeba i díky klášteru v Teplé, jehož původní pozemky Fond do blokované půdy vůbec nezahrnuje. Ledy se ale hýbají - počátkem dubna proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení k k restitucím církevního majetku s cílem navrhnout zrušení blokačního paragrafu v zákonu o půdě a kvantifikovat dopady takového kroku na zainteresované strany. Církve už také mají základní představu, jak by mohlo majetkové vypořádání se státem proběhnout. Řády a kongregace by měly na základě restitučního zákona požádat o vrácení majetku, zbytek katolické církve a ostatní církve nekatolické by dostaly finanční náhradu, přičemž její výše by nevycházela z hodnoty majetku zabaveného po roce 1948, ale byla by stanovena politickou dohodou. Tím by byl splněn legislativní úkol, kterým bylo pověřeno před lety Ministerstvo kultury, ale který byl v roce 2005 sociálnědemokratickou vládou zrušen.
