„Představte si, kdyby miliony vlastníků nepodepsaly smlouvu na další období, ale místo toho by řekli: ‚Dobře, já ti to propachtuji, ale tady uděláš remízek, tady uděláš mez, tady protierozní opatření,‘“ nabádal v rozhovoru pro Deník N bioklimatolog z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd Zdeněk Žalud.

Není sám, kdo vyzývá vlastníky půdy, aby se o své pozemky, které často pronajímají zemědělským podnikům, začali více zajímat. Všechna zmíněná opatření pozitivně ovlivňují schopnost krajiny zadržovat vodu, chrání půdu proti erozi a přispívají k pestrosti krajiny.

Potíž je v tom, že laici většinou neznají své možnosti, a tak raději nechají smlouvy o hospodaření na svých pozemcích běžet tak, jak to nastavili jejich předci. Není také výjimkou, že vlastníci žijí daleko od svých například zrestituovaných pozemků a ani nevědí, jak se na nich hospodaří.

Právě na tyto lidi se zaměřila Nadace Partnerství, která v říjnu spustila webového rádce. „Myšlenka byla začít odspodu, zvednout povědomí u vlastníků zemědělské půdy a pomoci jim. Většina společnosti řeší sucho, přitom pomyslný klíč mají v kapse více než tři miliony lidí,“ vysvětluje vedoucí projektu Zuzana Benešová, jak se k vytvoření rádce dostali.

„Říkali jsme si, proč si vlastníci nechají roky poškozovat půdu za komicky nízké pachtovné a nic s tím nedělají. Když pronajímám byt, nenechám si přece od nájemníků vytrhat podlahy, odmontovat radiátory a vysklít okna. Dospěli jsme k závěru, že je to hlavně kvůli tomu, jak náročné je se zorientovat. Tak jsme udělali srozumitelného rádce,“ pokračuje právnička.

Její tým vycházel z dat ministerstva zemědělství a Svazu vlastníků půdy, která říkají, že jen čtvrtina z 3,2 milionu vlastníků zemědělské půdy na svých pozemcích hospodaří, 70 % veškeré půdy využívají velké agrární firmy, které často intenzivním hospodařením degradují její kvalitu i úrodnost a snižují schopnost zasáknout a udržet vodu.

Dva, nebo tři miliony vlastníků půdy? Podle katastru nemovitostí je v České republice 3,2 milionu vlastníků zemědělské půdy. Vyčleníme-li z tohoto počtu vlastníky zahrad, které jsou ale také zemědělskou půdou a hospodaří se na nich, dostaneme se ke dvěma milionům vlastníků půdy využívané k zemědělské produkci – tedy polí, luk či vinic.

„Na špatném stavu zemědělské půdy se velmi často podílejí velcí hospodáři – zemědělské podniky, které mají propachtovány obrovské výměry, k nimž nemají osobní vztah. Oproti tomu je vidět velký rozdíl u zemědělců, kteří hospodaří na svém nebo alespoň hospodaří v místě, kde zároveň žijí,“ vysvětluje podstatu problému předseda Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Jaroslav Šebek.

Peníze vs. kvalita

Nadace v průvodci nabízí krok za krokem návod, jak řešit různé situace: když zemědělec nespravuje pozemek kvalitně, jak upravit pachtovní smlouvy, jak vyvolat pozemkové úpravy, na co si dát pozor nebo jak si ozkoušet kvalitu vlastní půdy. „Nezastíráme, že úskalí je nepočítaně. Pachtýř nemusí reagovat, jakýkoliv spor může skončit soudem. Když už se vlastník se zemědělcem dohodne na změně k lepšímu, často to znamená snížení pachtovného. Záleží, co propachtovatel považuje za prioritu, jestli výši pachtovného, nebo kvalitu vlastního majetku,“ upozorňuje Benešová na různá rizika tlaku vlastníků na zemědělce. Na všechna tato úskalí se projekt snaží odpovědět a začíná u návodu, jak si může každý ověřit, jestli někde nezdědil pozemek, o kterém ani neví.

Nic se ale nemá přehánět, podotýká předseda ASZ Šebek. „I dobrá věc se může zvrhnout nebo být použita špatně. Je potřeba nastavit podmínky smlouvy tak, aby nebyly mimo realitu nebo ekonomicky nereálné pro sedláka na rodinné farmě,“ upozorňuje.

Benešová ale zdůrazňuje, že projekt není namířený proti zemědělcům. „My se bavíme o koncernech, které obhospodařují gigantické lány těžkou technikou. Standardní zemědělec, který přejíždí z katastru do katastru a horko těžko na roztříštěných polích hospodaří, je něco jiného. Takoví zemědělci také často hospodaří citlivěji k půdě a okolní krajině,“ ubezpečuje právnička.

V nejbližší době projektový tým cílí na to, aby alespoň jedno procento vlastníků zemědělské půdy ponoukl k intenzivnějšímu zájmu. „Každá změna k lepšímu se počítá a my chceme lidem ukázat, že je možnost něco změnit. Už jen tím, že přivedeme vlastníky k tomu, aby si svoji půdu sami otestovali, je motivujeme ke změně,“ vysvětluje strategii projektu Benešová. Když se podle ní vlastník s pachtýřem domluví na lepší správě, může se kvalita půdy zlepšit během pár let a s ní i její schopnost zadržet vodu a omezit vodní erozi. Přičemž se počítá i člověk s malým kouskem půdy.

Co zmůže jedno procento

Rádce si chválí vědci i odborné organizace. Půdní biolog Jaroslav Záhora z Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin Mendelovy univerzity v Brně považuje projekt za příležitost, jak zahájit dialog mezi vlastníkem a zemědělcem. „Dotyčný se může jednoduchou formou seznámit s postupy, kterým nerozumí. Nemusí se hned tlačit na změnu krajiny, protože hraje roli i profit. Vlastník ale dostane informace potřebné ke komunikaci s pachtýřem, může se s ním začít bavit o tom, jaká je historie postřiků, jestli aplikuje glyfosát a jaké používá osevní techniky,“ vysvětluje vědec.

Nemyslí si už ale, že by zaktivizování jednoho procenta vlastníků výrazněji přispělo k řešení problému se suchem. Hybnou sílu na dostatečnou změnu podle něj má Evropská unie, která může přinutit Česko k přijetí takových opatření, která zamezí vytěžování půdy na maximum. Základ je podle něj v oživení orné půdy a obnově schopnosti propouštět vodu do hlubších vrstev, kde je lépe chráněna před výparem.

Bioklimatolog Žalud zacílení na malou skupinu vlastníků obhajuje tím, že změny pachtovních smluv ve prospěch kvalitnější půdy sníží pachtovné a tím pádem přímý profit vlastníka. „Autoři projektu jsou rozumní a vědí, že je to běh na dlouhou trať,“ komentuje.

Proděkanka Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity Kateřina Černý Pixová by považovala i jedno procento za dobrý začátek v době, kdy s přicházející klimatickou změnou budou problémy se suchem v zemědělství narůstat.

„Může to mít i vliv přímo na zemědělce. Když si některé šetrné způsoby hospodaření vyzkouší, konečně zjistí, že to pro ně může být přínosem, že to neznamená dramaticky více práce či zvýšené náklady,“ vysvětluje vědkyně. Na druhou stranu upozorňuje na náročnou vymahatelnost smlouvy, pokud člověk nežije v místě, kde leží jeho pozemek, a hospodaření pravidelně nekontroluje.

Pozitivně vnímá rádce i Asociace soukromého zemědělství, na kterou se v poslední době vlastníci zemědělských pozemků obrací s žádostí o radu, jak například kvůli špatnému přístupu k půdě vypovědět pachtovní smlouvu. „Tento manuál vítáme. Důležité je, že mluví i o tom, jaká má být správná péče, jak se pozná půda degradovaná a co mohou dělat, když chtějí stav změnit,“ chválí si jej Šebek.

Stejně vidí projekt i ministerstva zemědělství a životního prostředí. Agrární komora společně s Žaludem navíc upozorňují na pozitivní dopad zájmu vlastníků nejen na produkční, ale i mimoprodukční využití pozemků, které také pomáhá v boji se suchem.

Podle nadace mají zatím o nový projekt zájem zejména starší ročníky, které půdu zdědily nebo jim byla vrácena v restituci. Dál je v plánu kampaň na školách a mezi věkovou skupinou 19–30 let, aby se povědomí o vlastnictví půdy zvedalo v rodinách a na prarodiče působili i jejich vnuci a vnučky.

Odkaz na originální článek – zde 

Autorka: Eliška Černá

Zdroj: DenikN.cz