Zmiňované opatření má kromě toho i další roviny, například významný zásah do možností malých zemědělských podniků, rodinných farem nebo producentů biopotravin prodat svou produkci, neboť jde téměř bezvýhradně o zemědělce, kteří do klasické obchodní sítě své výrobky nedodávají. Opatření je tak také nepřímou podporou konvenčních průmyslových potravinářských podniků a lze se jen ptát, zda je právě tohle cílem regulace farmářských trhů, nebo zda jde o pouhou „neznalost“ situace.

Zároveň je třeba připomenout, že je samozřejmě rozdíl mezi skutečnými farmářskými trhy a jarmarky či bazary, jako je bleší trh v Hloubětíně, a lze jen zalitovat, že už řadu let platný Etický kodex farmářských trhů, jímž se řídí bohužel jen hrstka organizátorů těchto akcí, nevešel v širší známost a není v praxi celoplošně uplatňován. Právě z něj vyplývá závazek organizátorů trhů prodávat na nich dominantně potraviny, navíc dominantně dohledatelné potraviny tuzemského původu od českých zemědělců. A právě to je také příspěvkem ke zvýšení soběstačnosti ČR v produkci a prodeji tuzemských potravin, mnohem přirozenějším, než neutuchající snahy nařídit povinný podíl tuzemských potravin prodávaných v maloobchodní síti zákonem. O další verzi povinného podílu měli přitom jednat zákonodárci tento týden, a přestože k tomu nedošlo, snahy o „potravinářské inženýrství“ rozhodně neskončily. Ostatně i regulace farmářských trhů je ze stejné kategorie. Jestli si ale politici a různí spasitelé lidstva myslí, že povinný podíl českých potravin v obchodech a omezení nákupů na farmářských trzích jsou kroky ve prospěch spotřebitele, nebo dokonce příspěvkem k podpoře zdravějšího stravování a posilování imunity, jsou na zásadním omylu. Je to zcela naopak, a je nakonec docela ilustrativní, že proti zákonnému nařízení o podílu našich potravin v obchodech je i Potravinářská komora ČR. Proti regulacím farmářských trhů je zase pro změnu významná část spotřebitelské veřejnosti. V čím zájmu a pro koho tedy vlastně politici a regulátoři přijímají své verdikty je tak otázka, na níž by jistě chtěla (a měla) znát veřejnost odpověď.

To odpověď na výši sazeb základních zemědělských dotací – přímých plateb, je už zřejmá a jasno je i v tom (což se ale dalo s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat), že zálohy na tyto dotace ve výši 70 procent budou vypláceny v předstihu. Podle vyjádření Ministerstva zemědělství se tak začne dít už počátkem listopadu. Pokračovat má také podpora na takzvané citlivé komodity, a to v celkové výši 3,5 miliardy korun. Je přitom otázkou, jak dlouho ještě budou moci zemědělci tyto dotace na citlivé komodity v tak velké výši využívat – jde totiž o podpory vázané na produkci, což je typ dotací, s nimiž má řada zemí EU problémy, a přestože se dohodou ministrů zemědělství zatím podařilo podíl podpor na citlivé komodity pro budoucnost zachovat, stále ještě není definitivně jasné, jestli tomu tak skutečně bude.

Na závěr ještě jedna poznámka k jedné z mnoha reminiscencí na staré časy, kterou lze zařadit mezi modifikace sloganu „poručíme větru, dešti“. Už více než dva měsíce před koncem letošního roku je totiž téměř jisté, že rok 2020 se nestane dalším suchým rokem a celková bilance srážkových úhrnů v ČR bude spíše nadprůměrná. Ani loňský rok ale nebyl pokračováním „pětisetletého sucha“, což sice na jednu stranu nevylučuje, že další období sucha nepřijde, stejně tak to ale nevylučuje riziko, že v následujících letech přijdou povodně a ještě vyšší srážkové úhrny než letos. To vše samozřejmě neznamená, že na prevenci rizik sucha budeme rezignovat, na druhou stranu to ale ukazuje, že člověk modelující předpovědi na rok, dva, pět, deset nebo sto let dopředu přírodě (naštěstí) neporučí. Bohužel, veřejnost požaduje jasná, srozumitelná a daty podložená sdělení, médiím zase jde o atraktivitu sdělení a tedy o určitou nadsázku při jejich komunikaci. Je to ale člověk, který příslušné datové soubory vytváří a takové soubory jsou pak logicky odrazem lidského postoje, ne však reálného dění v přírodě. Proto bychom měli všechny katastrofické scénáře, ale i spasitelské vize, brát s rezervou.

Petr Havel