Na zelené louce

Skutečnost, že nejzásadnější politická i ekonomická rozhodnutí nového ministra minimálně nezaložila v zemědělském resortu žádné časované bomby pro budoucnost, je do jisté míry obdivuhodná. Gandalovič totiž tento velmi složitý resort přebíral co do znalostí o něm doslova na zelené louce. V případě ministra jako takového by to patrně nevadilo, problém ale spočívá v tom, že množství nových lidí „zemědělstvím nepolíbených“ je v současné době na Těšnově nepochybně „větší než malé množství“. Laickou veřejností neviděná, zemědělskou veřejností však citlivě vnímaná personální politika ministra je tak podle všeho nejrizikovějším, a v některých konkrétních případech skutečně špatným signálem, který Těšnov pod novým vedením dosud k podnikatelům vyslal.

Selský stav je zklamán

Kupodivu by to možná zas tak nevadilo, kdyby byl vyslán také nějaký signál o tom, jaká je základní vize nového vedení nebo kdyby se ministr vůči velmi rozrůzněné a rozhádané zemědělské veřejnosti nějak názorově vymezil. To se však zatím nestalo, což je velkým zklamáním především pro soukromé zemědělce. Selský stav totiž čeká na „svého ministra“ už dlouhých 62 let (od roku 1945), neboť po celou tuto dobu byl, s výjimkou krátkého loňského působení Mileny Vicenové, tento nezastupitelný prvek venkovského podnikání potírán, v polistopadovém období pak více či méně skrytě diskriminován. Naděje vkládané do prvního ministra zemědělství v barvách ODS se ovšem zatím nesplnily. Přitom je zřejmé, že jakási „morální podpora“ selského stavu by ani ministrovi, ani zemědělství jako oboru v žádném případě neuškodila, neboť taková podpora samozřejmě nemusí (a nesmí) znamenat neobjektivitu.

Resortní kauzy s otazníky

Na druhou stranu, při rozboru dosavadních postojů a rozhodnutí současného vedení ministerstva nelze najít nějaké fatální přehmaty. Pokud se ale týká zděděných kostlivců, tedy dlouhodobých resortních kauz (Setuza a Lesy ČR), tam je situace nepřehlednější. Navzdory prohlášení o urychleném řešení případu Setuza analyzují noví majitelé již téměř čtvrt roku situaci, což v praxi mimo jiné znamená zbytečné odplývání zemědělských peněz z PGRLF, který drží pohledávku Setuzy a platí z ní daně. Zrušení jednoletých tendrů na zakázky Lesů České republiky, byť odůvodnitelné orkánem Kyrill, znamená potenciální hrozby žalob ze strany původně vítězných subjektů. Personální obsazení vedení LČR příliš optimismu nevzbuzuje, na předčasné soudy je ale ještě brzy.

Řešení provozních problémů

Patrně největší emoce vzbudilo rozhodnutí ministerstva přehodnotit sazbu na dotace za údržbu trvalých travních porostů. Ministerstvo přitom zvolilo druhé nejhorší řešení, tedy plošné snížení dotace, v zásadě unifikační model na principu všem stejně. Původně deklarovaná dvojí sazba zůstala pod stolem, ač by byla například pro žádoucí vyšší zatížení VDJ na hektar logická. Na druhou stranu je pozitivní zvýšení bodových kritérií při podpoře skutečného ekologického zemědělství, především při zpracování bioprodukce. Stejně tak je zřejmě nejlepším systémovým signálem avizované navýšení podpory mladým zemědělcům. Vedení ministerstva také realisticky posoudilo dva mezinárodní zemědělské spory rozhodnutím o zaplacení prohrané arbitráže s Eastern Sugar a naopak deklarovanou obranou proti pokutě za nadlimitní zásoby. V zájmu zemědělství je také tlak na urychlení zavedení biopaliv v ČR, týkající se v první fázi využití předpokládané produkce řepky. Dalším dobrým signálem je notifikace programů PGRLF a prodloužení existence Fondu. Kromě podpory mladých je druhým nejlepším signálem nastartování komunikace mezi ministerstvem a zástupci nadnárodních obchodních řetězců tvořících dominantní platformu pro odbyt tuzemských potravin. V této souvislosti bylo také správné odmítnout další z pokusů sociálnědemokratických poslanců o regulaci těchto prodejních sítí.

Petr Havel, zemědělský analytik