Rozhodnuto je také o objemu národních dotací v celkové částce 3,8 miliardy korun, přičemž téměř polovina z podpor směřuje na dva tradiční programy – nákazový fond a podpora welfare hospodářských zvířat, v praxi do živočišné výroby. Na rozbor jednotlivých dotačních titulů není samozřejmě v tomto textu prostor – přesto jeden paradoxní příklad za všechny – totiž, že ačkoli jsou nepochybně hospodářská zvířata více v pohodě ve volných výbězích a na pastvách, podporují se prostřednictvím animal welfare podmínky chovů ustájených zvířat. V praxi tak jde spíše než o „animal welfare“ o „animal stable“. Do třetice prošla pondělní vládou opatření na podporu rybářů na toku řeky Bečvy, která byla opakovaně postižena kontaminací, především pak únikem kyanidu. V příštích deseti letech mají tamní rybáři získat na sanaci škod něco přes 7 milionů korun a měly by jim být také odpuštěny nájmy za malé vodní nádrže. Což je veskrze správný záměr, mnohem lepší by ale byla podrobná revize tamních čistíren odpadních vod a vůbec mechanismů vypouštění čehokoli do přírody, zvláště tak cenné, jako jsou některé pasáže Bečvy v dotčeném území.
Kontaminace toků začíná být vůbec docela velkým problémem, jak na konkrétních příkladech uvádí i „Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR“ za rok 2019. Ze zdokumentovaných případů přitom vyplývá, že to zdaleka nejsou jen zemědělci, kteří se na kontaminaci povrchových a podzemních vod prostřednictvím přípravků na ošetřování plodin podílejí. Větším problémem totiž začíná být kontaminace vod farmaceutickými přípravky, přičemž podle zmíněné zprávy je „koncentrace farmaceutických přípravků v některých lokalitách značná“, v porovnání s pozůstatky pesticidů v nejvíce kontaminovaných tocích troj až čtyřnásobná. V loňském roce byly pozůstatky farmak nalezeny až na jeden případ ve všech monitorovaných lokalitách, tedy na 99,7 procentech míst, v celkem 94,8 procentech ze všech sledovaných 2 688 vzorků. Nejčastěji šlo přitom o rezidua léků na vysoký krevní tlak, cukrovku, dnu či léky na zmírnění bolesti, přičemž zejména v menších tocích bylo nalezeno najednou i více než 40 takových látek v koncentracích i více než 50 μg/l., v průměru ale zhruba 20 μg/l. Naproti tomu pozůstatky pesticidů byly v loňském roce nalezeny na 92,6 procentech sledovaných lokalit, v celkem 85,5 procentech z 5 210 vzorků, ojediněle také v koncentracích nad 50μg/l., většinou ale v průměru v množství kolem 6 μg/l.
Jsou ale i dobré zprávy. Tento týden byly vyhlášeny výsledky druhého ročníku soutěže Adapterra Awards, která oceňuje projekty adaptací na klimatické změny a zlepšování vodní bilance v přírodě i ve městech. Hlavní cenu v kategorii volná krajina a zároveň cenu sympatie získal přitom projekt „navrácení řeky Dyje do tří odstavených ramen“, který realizoval spolu s rakouskými partnery státní podnik Povodí Moravy, což je mimo jiné potvrzením, že i státní podniky „umí, když chtějí“. Část dotčené lokality není veřejnosti vždy přístupná, z vlastní zkušenosti a návštěvy místa ale mohu potvrdit, že jde skutečně o funkční a ke zlepšení vodní bilance přispívající opatření. Ocenění Povodí Moravy je přitom o to cennější, že se do letošního ročníku soutěže přihlásilo rekordních 78 projektů, z nichž 21 poslala odborná porota do finále.
Mnohem méně viditelnější akcí byla tento týden webkonference zorganizovaná Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) jako náhrada za tradiční konferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“, která se nemohla kvůli regulacím spojených s koronavirem uskutečnit. V on-line diskusích přitom zazněla docela zásadní sdělení, především ohledně platné podoby s vodou souvisejících zákonů, které jsou, schematicky řečeno, v mnohých pasážích neoperativní a nemoderní. Například takový zákoník práce neobsahuje speciální ustanovení pro krizové řízení podniků, umožňující efektivnější reakci kritické (vodohospodářské) infrastruktury na situace, jako jsou regulace spojené s pandemií koronaviru, navíc tato kritická infrastruktura není na úrovni okresních měst. Potřeby doby nepostihuje ale ani oblast chytrých technologií. Výsledkem je, že se do projednávané novely vodního zákona nepodařilo, například pro činnost komisí pro sucho, zahrnout oblast smart meteringu (dálkové odečty vodoměrů), stejně tak nejsou dosud stanoveny standardy v oblasti smart meteringu. Legislativa chybí i pro oblast měření „nečistých vod“, kam spadá například dešťovka, ačkoli dotace na dešťovku již řadu let vyplácí a celý projekt podporuje Ministerstvo životního prostředí. Vůbec nejdůležitějším legislativním dluhem je však oblast využití vyčištěných odpadních vod (recyklace vod), ačkoli EU letos přijala Nařízení o požadavcích na opětovné využívání odpadní vody, které by měly členské státy EU aplikovat do své legislativy do roku 2023. Tuzemské zákony přitom v praxi využití odpadních vod neumožňují, navzdory skutečnosti, že ČR patří k zemím s nejnižší zásobou vody na obyvatele na světě a opětovné využití odpadní vody z čistíren odpadních vod (ČOV) by pomohlo výrazně snížit takzvaný vodní stres naší země. Prostě, dokud teče voda z kohoutku, což většině lidí po většinu roku teče, tak vodohospodářství nikoho nezajímá. A to se nám jednoho dne vymstí.
Některá rizika jsou navíc blíže, než se zahlceni „dobou koronavirovou“ domníváme. Z pohraničních oblastí Německa a Polska hrozí aktuálně zavlečení afrického moru prasat, s podzimní migrací ptáků zase roste riziko nebezpečí ptačí chřipky, která už je také v Německu, a navíc jde o na člověka přenosný nebezpečný kmen H5N1. Svět není jen o koronaviru.
Petr Havel