Ještě téhož roku se nám společně s koordinátorkami sítě RO SZIF České Budějovice podařilo projekt zařadit do plánu činnosti na rok 2020, za což jim patří obrovské poděkování. A na jaře jsme mohli začít pracovat na samotné realizaci, a to i navzdory poměrně komplikované situaci.
Naše původní myšlenka vycházela z bavorské předlohy co nejjednodušším způsobem široké neodborné veřejnosti ukázat, že pro úspěšné hospodaření není důležitá velikost podniku, ale dobrý vztah k sedlačině a svému okolí. Že současní sedláci a jejich rodiny dělají svou činnost s nesmírnou pokorou a s pocitem sounáležitosti k přírodě, kterou se snaží co nejvíce udržovat a zvelebovat pro budoucí generace. Obdělávání polí i chov hospodářských zvířat je pro ně životním posláním, ale zároveň jsou to také moderní podnikatelé s hlubokým vztahem ke svému povolání a místu svého působení.
Při realizaci samotného projektu jsme ale zjistili, že příběh obyčejného sedláka je tak bohatý, že by to bylo na celovečerní film, my jsme však měli pouze pár minut. A protože projekt nebyl financován pouze z našich zdrojů, museli jsme jeho obsah ještě upravit, a to dle přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Ve výsledku může veřejnost tak trochu nabýt dojmu, že zemědělci jsou hlavně úspěšní žadatelé o dotace a to samozřejmě hlavním záměrem nebylo. Přesto všechno a navzdory počátečním obavám si myslím, že výsledek stojí za zhlédnutí.
Podívat se na něj můžete zde:
Radek Hora, předseda ASZ Plzeňsko