Trochu by se tím vrátila atmosféra Vánoc, které i při zatím plánovaném rozvolňování regulací spojených s koronavirem budou letos nepochybně jiné, s menším množstvím kulturních a společenských akcí a také se zřejmě méně intenzivní nákupní horečkou, přičemž v porovnání s běžným obdobím Vánoc se jeví předpoklad většího klidu jako spíše pozitivní dopad koronakrize. Zahleděna do lidských chorob veřejnost bohužel příliš nevnímá riziko zvířecích nemocí, a to ne jen tak ledajakých. Ústřední nákazová komise už přitom musela tento týden řešit omezení rizik šíření Afrického moru prasat a stanovit oblasti s prioritním odstřelem divočáků, od nichž se může nákaza přenést do hospodářských chovů. Chovy drůbeže zase ohrožuje ptačí chřipka, a pokud by obě jmenované nemoci do komerčních chovů pronikly, byla by ohrožena tuzemská produkce dvou nejkonzumovanějších druhů masa v naší zemi, a závislost na dovozech by se tak zřejmě ještě zvýšila.

Parlament schválil zatím jen základní rámec deficitního rozpočtu na příští rok, takže na analýzu konkrétních položek je ještě brzo, přesto je třeba upozornit a odmítnout plánované snížení části rozpočtu Ministerstva zemědělství na výdaje do vodního hospodářství, byť údajně „jen“ o 100 milionů na celkových 1,7 miliardy korun. Žádné velké legislativní vítězství nepředstavuje ani propuštění tří poslaneckých verzí návrhů na ústavní ochranu vody do dalšího čtení, a opětně je třeba zopakovat, že taková ochrana nejenže vodu (a tedy déšť) nepřinese, ale může být i zneužita k lobistickým cílům a konkurenčnímu boji. Jedinou možnou výhodou by mohla být deklarativní přednost aktivitám (zřejmě zejména stavbám) spojeným se zajištěním zdrojů pitné vody, což ovšem budou mnozí nepochybně vykládat jako nástroj k budování přehrad. Nejen v tom je záměr ústavní ochrany vody rizikový a nejlepším možným řešením by bylo ani žádnou změnu ústavy, ani žádný specifický zákon nepřijímat.

Daleko důležitější bude transformovat po 22 letech novelizovanou novou evropskou směrnici pro pitnou vodu, která má být publikována ještě letos, do tuzemské legislativy. Jak totiž zaznělo v poslední části webkonference Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, směrnice má obsahovat například nové požadavky na kvalitu materiálů, chemikálií či filtračních médií v kontaktu s pitnou vodou, což může být problém zejména pro menší vodohospodářské subjekty. V rámci „vodní legislativy“ připravuje Evropská Komise také seznam rizikových látek, který má být zveřejněn do jednoho roku, do tří let by pak měla být známá metodika pro měření hodnot mikroplastů. O tom však veřejnost mimo veřejnosti odborné nic netuší, a bylo by tak záhodno, aby se něco dozvěděla. To bychom se ale nesměli od rána do večera zabývat koronavirem.

Bohužel, téma vody je v současné době spojeno především s diskusemi o smysluplnosti propojení Dunaje, Odry a Labe (DOL), aktuálně především o takzvané „ostravské větvi“ týkající se Odry. Její přípravu již schválila před časem Vláda ČR, tento týden ale záměr ostře odmítli zastupitelé Ostravy a se svým postojem se chtějí obrátit dopisem přímo na premiéra. K tomu jen jedna poznámka – totiž, že by bylo vhodné neztotožňovat kauzu DOL s celkovou koncepcí rozvoje lodní dopravy a vodních cest v naší zemi, což se často, ke škodě (nejen) rozvoje turismu i volnočasových aktivit děje.

Petr Havel