Startovacím impulsem pro zřejmě nutnou selekci je nenápadný, ve své podstatě logický, v praxi ale pro některé subjekty zničující výstup z jednání mezi zástupci ministerstva zemědělství, Lesů ČR a odborářskými a nevládními organizacemi v oblasti lesního hospodářství ze dne 2. května letošního roku v Hradci králové. Tam totiž ministerstvo i LČR představily novou koncepci „centralizace obchodu dřívím v režii LČR“, jak to nazvala Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH). Podle asociace totiž taková koncepce povede k „významnému zúžení podnikatelského prostředí v lesním hospodářství“ a následné postupné likvidaci lesnických společností - a má pravdu.
Na druhou stranu, nic jiného se čekat nedalo. Příliš mnoho kohoutů na příliš malém smetišti (neberte to doslova) je realitou a tento stav je také hlavním motorem letitých sporů o státní zakázky pro LČR. Ani kouzelník by přitom v současné situaci nemohl zabezpečit, aby byli v rámci připravovaných tříletých střednědobých tendrů uspokojeni všichni, tedy budou muset někteří skončit. „Pouze“ tříleté smlouvy navíc stejně neznamenají moc velkou ekonomickou jistotu, i když tři roky lepší než jeden, jak to mělo být původně.
Uvedená situace je přitom důsledkem celkem ojedinělého tuzemského specifika, totiž že dvě třetiny všech lesů v zemi obhospodařuje stát. Tím se skutečně výrazně zužuje prostor pro všechny ostatní a navíc jsou při takovém monopolu smluvní partneři LČR v zásadě v jejich područí. Samozřejmě existují teoretické tržní mechanismy vylučující dominanci státních lesů v dřevozpracujícím průmyslu, například prodej a nákup veškerého dřeva prostřednictvím burz a podobně. Jenže komoditní burzy v ČR nemají tradici, a i burzu může monopolně ovládat klíčový podnikatelský subjekt. Další teoretickou možností je rozparcelování státních lesů na menší kousky, o což již několik let marně usilují hejtmani jednotlivých krajů. K tomu však není ani dostatek politické vůle, ale ani dostatek argumentů (kromě hospodářských, to ale není jediný pohled). Nezbývá tedy než smířit se s tím, že všichni nevyhrají a doufat, že ti, co vyhrají, budou alespoň ti správní.
Petr Havel, zemědělský analytik
