Zkušenosti s vlky v našem kraji zatím nemám (jen stopy ve sněhu), ale vůbec nepodceňuji jejich inteligenci a smysl pro nalezení slabého místa ke zdolání překážky.
Jiným specialistou na zdolávání pletiva je prase divoké, které v oplocenkách nehledá potravu, jen si potřebuje zkrátit cestu v zadrátované krajině. Silným ryjem nadzvedne spodní okraj pletiva a tlakem nahoru vytvoří průchod. Těmito průlezy potom prochází i jiná zvěř, například zajíci či lišky.
Jsem přesvědčen, že i vlci by takový ochoz s uvolněným pletivem zaregistrovali a využili ke vniknutí do oplocené ohrady.
Pro srnčí zvěř je pletivo nepřekonatelná hradba, proto oplocené plochy jsou pro ni tabu, a to i v místech, kde vytvořila průlez prasata. Podaří-li se srně přece jen někudy vlézt dovnitř, cesta zpět je pro ni už většinou zavřená, a často se v ohradě utluče nebo fatálně uvízne v oku pletiva.
Další mylnou představou je, že vlky zastaví elektrický ohradník. Prasata z červené zóny afrického moru prasat unikala mimo tuto oblast i v místě, kde byl umístěn dvouřadý elektrický ohradník, jednoduše ho podlezla nebo přetrhla. Kopnutí do hřbetu praseti zřejmě nevadí, jak se jednou rozhodne projít, takováto překážka ho nezastaví.
A nakonec i mladá vlčice, chycená v Krkonoších v ohradě s ovcemi, se musela nejdříve dostat dovnitř, až potom vlivem stresu začala zmatkovat a ohradníku se již bála.
Jsem kritikem zadrátování krajiny ve jménu absolutní ochrany vlka. Současný rychlý nárůst jeho početnosti přece jen jednou skončí, neboť stávající problémy se budou jen a jen zvětšovat. Můj názor je takový, že v místech, kde vlci působí škody, by se měl jeho výskyt omezit uměřeným odlovem, a to zejména kvůli odnaučení napadat ovce. Naopak v oblastech, kde se nepase a vlk bude nacházet dostatek přirozené potravy, tam nechť je tolerován.
Jelikož naše krajina je hustě obydlená, nebude takových míst nekonečné množství. Moje představa o rozumných stavech pro ČR se pohybuje okolo dvou set kusů. K nim se již pomalu blížíme, je tedy na čase přijímat jiná řešení, než knížecí rady pastevcům, ať si lépe zabezpečí stáda. Česko není Rumunsko ani Slovensko, kde jsou možnosti pro pastvu ovcí hlídaných ostrými psy nepoměrně lepší, a tudíž nejde naše a jejich podmínky stavět na roveň. Setkání s neroztomilým na volno puštěným psiskem nepřeji nikomu, v první řadě dítěti. Může z toho být trauma do konce života.
Vlk má své místo v přírodě, jsem rád za jeho návrat. Ale každá hra má svá pravidla, respektive mantinely. Pojďme je stanovit v předstihu, a ne až v čase, kdy události naberou nežádoucí směr. Oplocovat rozsáhlá území je krajinářský nonsens. Nejsou tu jen vlci, je třeba na tento problém nahlížet z širšího hlediska a najít strategii pro koexistenci vlka a člověka-pastevce v krajině s minimem neprůchodných ploch.
Jsem proto pro ustanovení ovčích hlídek a lekcí se střelnou zbraní. Příroda se ztrátami počítá a pro zbytek smečky chytrého lovce to bude nezapomenutelná zkušenost.
Autor: Karel Zvářal
Zdroj: Ekolist.cz
