Později se ukázalo, že si v zákoně své zájmy vylobovali také nepoctivci z řad nezemědělců, kteří se po rozkradení peněžních ústavů apod. rozhlédli po venkově. A teprve v době, kdy už i zemědělští molochové začali mít problémy finančně konkurovat různým realitním kancelářím, spekulantům apod. se Agrární komora ozvala s protesty. Stručně řečeno, dokud byli poškozováni hlavně soukromí zemědělci AK ČR mlčela a pan Veleba ani neodpověděl na opakovanou naléhavou žádost soukromníků. Pokud tedy jde o prodej státní půdy, mají ve své vlastní zemi paradoxně nejmenší šanci uspět právě soukromí zemědělci.

Dnes už je jisté, že celé tohle převrácení původního zákona vzniklo za vlády ČSSD. A protože molochové jsou často přetransformovaní komunisté a protože ČSSD vládla v tiché spolupráci s KSČM, v čí režii a v čí prospěch se to celé dělo? Kde hovoří skutky, tam jsou slova zbytečná.

Připomeňme si názor jednoho moudrého člověka: „Když člověk vlastní půdu, tak ta půda vlastní toho člověka“ (R. Emerson, Familiar Quotations). Ta půda, která vlastnicky odplouvá jinam, to je přece součást českého území. Je to kolébka i domov českého státu, českého národa a téměř každého z nás, ale také prostředek k živobytí a způsobu života. Většina této krásy a účelnosti byla zpřetrhána násilnou kolektivizací a mělo by být přímo neuvěřitelné, že se podporovatelům tohoto zla znovu podařilo dostat se do pozic, z nichž mohou škodit, což už se leckde opět děje. Nápomocna k tomu je nejen velká část politiků, ale také některé nevládní zemědělské organizace, Agrární komoru nevyjímaje.

(Petr Janata, člen ASZ Plzeňsko, článek byl vzhledem k rozsahu redakčně zkrácen)