1.Autor píše, že „VUML, členství v KSČ ….. jsou nové zbraně“, které používám v jakémsi tažení. Z toho by se mohlo zdát, že jsem snad byl členem KSČ či absolventem večerní univerzity marxismu-leninismu, jak se mě již na základě tohoto článku několik lidí dotazovalo.
Ve skutečnosti však členem a funkcionářem této zločinné a zavrženíhodné organizace byl právě Jan Veleba (člen od r.1974, člen zemědělské komise OV KSČ Žďár n.Sázavou od r. 1988), ale i řada další významných členů vedení AK ČR. Já naopak bývalými členy KSČ, kteří za svou účast v této odporné organizaci neprojevili ani trochu studu a pokory hluboce pohrdám.
2.Asociace soukromého zemědělství ČR, jejímž jsem předsedou, je kritizována, že dostatečně nepřipomínkovala vládní nařízení 655//2004 Sb. o podpoře zakládání skupin výrobců a já osobně za to,že jsem údajně nevyužil příležitostí z tohoto nařízení plynoucích. Pravda je taková, že jsme tento dotační program nekritizovali proto, že ho považujeme za prospěšný a řada našich členů ho plně v souladu s jeho duchem i literou využila. A to včetně mě osobně, jako jednoho ze šesti soukromých zemědělců sdružených ve společnosti Farmal, spol. s r.o..
ASZ ČR všem svým členům poskytovala o tomto programu široké informace.
3.Autor vypočítává aktivity své a Agrární komory a dává je do souvislosti s jakousi mou nervozitou. Aktivity AK ČR jsou mi zcela lhostejné, pokud nepoškozují mě osobně nebo členy ASZ ČR.
4.Jan Veleba označuje tvrzení, že AK organizovala zneužívání dotačního programu na zakládání skupin výrobců za zlovolné štvaní. V skutečnosti jsem nikdy neřekl, že tento proces organizovala Agrární komora, ale pouze konstatoval ten fakt, že z minimálně 184 tzv. „jednočlenných skupin“ zařazených do tohoto programu je drtivá většina založena a vlastněna členy AK či Zemědělského svazu, a to včetně členů vedení těchto organizací. Že se jedná o organizovanou akci lze doložit například tím, že v řadě případů bylo založeno několik „odbytových“ skupin ve stejný čas, na stejném místě (v kanceláři ZD či bývalého právníka zem. svazu), podle stejné společenské smlouvy a před stejným notářem. Tyto informace je možno získat z veřejně přístupných zdrojů (obchodní rejstřík, SZIF).
5.Autor cituje z devět let starého materiálu ASZ ČR o „útlumových programech“ v zemědělství a názory v něm vydává za ojedinělé v Evropě. Je však třeba konstatovat, že tomu je právě naopak, než jak tvrdí Jan Veleba. Odpoutání dotací od výroby, platby za nevýrobu (viz například cukrovka), platby za „veřejné zboží“, podpora diverzifikace (a tím opět odchod od klasické zemědělské produkce), to je základ celé společné evropské zemědělské politiky. Názory Asociace soukromého zemědělství ČR se tedy plně potvrdily a jsou zcela v souladu například i se strategií evropského modelu zemědělství.
Ing. Stanislav Němec, předseda ASZ ČR
