Většina evropských politiků přitom neopomíná zdůraznit, jak bude EU v následujícím období zelenější a udržitelnější, ministři zemědělství a zemědělci samotní ale nadšení z tohoto trendu nesdílí, spolu s ochránci přírody, kteří nadšení nesdílí také, ale ze zcela opačného důvodu – tedy že ochrana přírody má být zásadnější. Tak či tak je ale vysoce pravděpodobné, že oproti proklamacím o potřebě snížit zemědělskou byrokracii (opakovaně to deklarovali tento týden po vzájemném jednání ministr zemědělství Miroslav Toman a eurokomisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski) nové regulace a parametry administrativu ještě navýší, stejně tak je vysoce pravděpodobné, že i díky tomu porostou ceny potravin i (zřejmě) ceny zemědělských surovin. Také na reálný vývoj cen a míry byrokracie si musíme počkat, vše ale nasvědčuje tomu, že důsledky změn přinesou ve jmenovaných případech spíše opačné efekty, než jak jsou momentálně prezentovány. Složitější to budou mít zřejmě i výrobci balených vod – europarlament totiž také odsouhlasil směrnici, podle které by měly členské státy podporovat bezplatné poskytování vody z vodovodů ve veřejných budovách a maximálně za nízký servisní poplatek také v restauracích či jídelnách. Cílem je mimo jiné snížit produkci plastových obalů, v nichž se balená voda prodává, důsledkem ale bude snížení spotřeby balené vody obecně. Nic proti tomu, kohoutková voda, je-li kvalitní (parametry kvality jsou také součástí zmíněné směrnice), je jak z odpadového hlediska, tak z finančního pro spotřebitele výhodnější. Všude ale voda z kohoutku neteče…
„Kauza králík“, tedy snaha o zviditelnění europoslance Ivana Davida, který je autorem poplašné zprávy o možném konci výjimky pro prodej malého množství králíků a drůbeže poražených v hospodářství zemědělců, končí ostudou pro zmiňovaného poslance. Nic takového, čím tento poslanec strašil, totiž nenastane, na konci roku končí pouze výjimka pro členské státy, které dosud nezabudovaly do své legislativy evropské požadavky pro takový prodej, například veterinární prohlídku. Při prodeji králíků a spol. „ze dvora“ se tedy v ČR nic nemění. Zmiňovaný europoslanec ovšem „perlil“ tento týden také při obhajobě kvót na potraviny tuzemského původu, kde prokázal fatální neznalost zemědělské i potravinářské problematiky. Lze jen dodat, že jako europoslanec by měl hájit volný pohyb zboží, lidí a kapitálu na území EU a je tak otázka, zdali je ve zvolené pozici (zemědělský výbor EP) správně. Zatím to vypadá, že spíše škodí, než pomáhá, a to i v pohledu EU na ČR jako takovou, který se stále více blíží někdejšímu vyjádření francouzského prezidenta, podle něhož patří ČR mezi země, které by rády braly, ale nic pro společný prospěch nenabízí.
Český statistický úřad tento týden zveřejnil první odhad produkce zemědělství za letošní rok. Meziročně by se měla produkce zvýšit o více než tři procenta na 145,4 miliardy korun, z toho hodnota rostlinné produkce by měla dosáhnout téměř 83 miliard korun a meziročně vzrůst o 3,6 procenta. Nárůst je ovšem dán zejména růstem cen – ne zas tak objemem výroby.
Důležitou a skoro na poslední chvíli zveřejněnou informaci také tento týden zveřejnila sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství – totiž prodloužení platnosti současného dlouhodobého srážkového normálu. Z něj se totiž vypočítávají poplatky za množství srážkových vod z neprostupných ploch, které končí v kanalizaci, přičemž platnost aktuálního srážkového normálu končí s koncem letošního roku. To v praxi znamená, že poplatky, které platí majitelé ploch vodohospodářským společnostem, zůstanou pro rok 2021 stejné, jako dosud. Pokud přitom bude v příštím roce pršet například tak, jako letos, majitelé ploch, z nichž se odvádějí poplatky, na tom vydělají – dlouhodobý srážkový průměr totiž zahrnuje i předchozí suché roky a je tedy nižší, než aktuální realita. Poplatníci proto vydělali i letos – podle dat Českého hydrometeorologického ústavu byl dlouhodobý průměr srážek na území ČR dosažen už dva měsíce před koncem kalendářního roku 2020.
Petr Havel