Otázkou také ale je, zdali je možná náprava prostřednictvím výzev, peticí a apelů na politiky za situace, kdy se nejen v ČR řeší od rána do večera problematika spojená s prevencí rizik koronaviru. I když jsou s touto problematikou nepřímo nebo přímo spojeny. Jedním z mnoha problémů je složitá situace chovatelů skotu, kteří stejně jako producenti jiných komodit čelí dopadům koronavirových regulací, a kromě toho se musí bránit snahám o cíleném snížení produkce a spotřeby hovězího masa. Také proto vyzvalo osm nevládních zemědělských organizací Ministerstvo zemědělství, aby se situací v chovech skotu koncepčně zabývalo a varovalo před možným úbytkem stavů skotu v ČR. Chov skotu je v naší zemi z mnoha důvodů žádoucí – mléko a hovězí maso patří ke komoditám, které zlepšují bilanci zahraničního obchodu, neboť jde o komodity exportní. Mléko je navíc považováno výživovými odborníky za optimální zdroj látek podporující imunitu, hovězí maso je zase považováno za nejkvalitnější z červených mas. A volně se pasoucí skot spolu s dalšími hospodářskými zvířaty zlepšuje stav krajiny a podporuje biodiverzitu.
Ke zlepšení povědomí nezemědělské veřejnosti o životě na venkově, podnikání v zemědělství a poznávání naší země přispívají přitom nemalou mírou ubytovací zařízení, z nichž mnohé zastřešuje Svaz venkovské turistiky a agroturistiky (SVTA). Tato, takzvaná individuální ubytovací zařízení ale nemají nárok na kompenzace prostřednictvím Covid programů – ty se totiž týkají jen hromadných ubytovacích zařízení (HUZ). To považuje SVTA za formu diskriminace a žádá zařazení do některé z kategorií HUZ, neboť i těmto zařízením vznikly z omezení pohybu lidí a zákazů nemalé ztráty. Pokud je tvůrci podmínek pro kompenzaci za hromadná ubytovací zařízení nepovažují, neměly by se jich přitom regulace týkat, a pokud se jich regulace týkají, měly by se jich týkat i kompenzace. Takto by to mělo logiku, takto to ale není.
Sporná je také logika uvádění nutriční hodnoty potravin na obalech potravin v systému Nutri-score. Zatím jde o dobrovolné značení, roste ale tlak na povinné uvádění Nutri-score na potravinách prodávaných v ČR. Případná povinnost ale generuje hned několik problémů. Jednak nelze předpokládat, že dalším údajům na obalech potravin všichni spotřebitelé správně porozumí, jednak nejsou takové údaje zárukou, že se jimi budou ti, kteří porozumí, řídit. Zavedení takové povinnosti by také ztížilo situace menším výrobcům a znamenalo by v praxi další byrokracii, to nejdůležitější ale je, že každý spotřebitel má individuální nutriční potřebu látek – a ta se navíc mění v průběhu věku i v závislosti na pohlaví. Kromě toho je možné záměnou původních surovin při výrobě potravin výsledné Nutri-score měnit, což tedy deklarovanou vyšší informovanost spotřebitele nezajistí ani náhodou.
Spotřebitelé, ale obecně celá společnost by přitom daleko více potřebovali úplně jiné deklarace. Třeba skutečnou odbornost úředníků a regulátorů všeho druhu, garanci plnění předvolebních slibů, předvídatelnost legislativních kroků nebo – v případě potravin a zemědělských surovin, jejich skutečný původ a neanonymního výrobce. Pro zdraví spotřebitele a zlepšení nálady ve společnosti by byl kterýkoli z uvedených kroků mnohem větším přínosem a skutečným, všeobecně žádoucím dárkem pod stromeček.
Petr Havel