„Těžko se shánějí pracovníci za všech oborů, kde se musí hodně fyzicky pracovat. Mladá generace dnes fyzickou práci nechce. A bohužel všechno se robotem udělat nedá,“ uvedl.

Jako příklad uvedl Sochor pracovníky, takzvané paznehtáře, kteří ošetřují kopyta krav a býků. „Řemeslo vymírá, stejně jako veterináři, k velkému dobytku už prostě nikdo nechce jít. Je lepší vyúčtovat babičce nebo slečně za ošetření kočičky, pejska nebo křečka,“ řekl. Podle něj se bojí nebezpečí a těžké práce. Míní, že o veterinární obor je velký zájem, ale je v něm velký podíl žen, které nemají na práci s velkým dobytkem potřebnou sílu. Paznehtář Marek Fikejz z Trutnovska potvrdil, že práce má jeho tým dost na celý rok, ale mladí nemají o práci v zemědělství zájem.

Souvisejícím problémem podle Sochora je, že se mladí nedostanou k půdě, protože ji obhospodařují velké firmy. „Po revoluci existovaly dva zákony, které umožňovaly, že když chce někdo na půdě hospodařit, tak mu musí být vrácena. Ale dneska už se to nějak z těch zákonů vytratilo, a když si někdo koupí půdu a přetrvává tam smlouva, která se obnovuje ještě z dob socialismu, tak na ni čeká třeba deset let,“ uvedl.

Prozatímní výhodou je, že zemědělství stále není, na rozdíl od třeba pracovníků v gastronomii a hotelnictví, ani v době covidu v portfoliu rizikových oborů bank. „Kvalitní kuchař, který přijde do banky, že si zakládá rodinu a že chce hypotéku na bydlení, tak mu ji nedají, protože dělá v pohostinství,“ řekl Sochor, jehož rodinná farma má také dva hotely v Nepomuku. Kuchaře a číšníky přitom považuje za prestižní řemeslo. „Od revoluce se naše gastronomie posunula hodně daleko, západní svět říká, jak se u nás ještě dobře a poctivě jí,“ uvedl Sochor. Lidé ale teď, stejně jako dříve ze zemědělství, odcházejí hodně mimo obor. Pokud jdou někam k pásu, považuje to za degradaci oboru.

Zdroj: ČTK