Fejeton

Natož sedláka, který ještě uměl a hlavně mohl používat svůj selský rozum, aby se popasoval se vším, co ho při sedlačení potkávalo. A aby uměl, musel muset, jak se taky mezi sedláky říkalo nevyhnutelnosti.

Babička vnučce nakonec řekla, že selský rozum se říká té rozumnosti, která má svoji vlastní zkušenost a tu nehledá jinde. Když postřehla, že vnučka Františka si odpověď přebírá s velikým úsilím, dodala: „Kdyby ti někdo radil, aby sis dala ruku pod vařící vodu, nedala bys ji tam. Protože ses párkrát už spálila a víš, jaká by to byla hloupost. Nemusíš být selka, abys měla selský rozum.“

Pak zašeptala: „Támhleta paní určitě selský rozum nemá, když čte ten časopis.“ Vnučka se zahleděla a zeptala se: „Ten s tou nahatou paní s velkejma prsama?“ Babička se zajíkla, a když zajíknutí povolilo, kývla.

Musel jsem vystoupit. S domácím úkolem na téma selský rozum. Nejdřív jsem si ale vzpomněl na výrok jednoho svého spoluvězně z padesátých let, který odmítl vstoupit se svými patnácti hektary do jednotného zemědělského družstva, byl označen za kulaka a sabotéra, všechno mu vzali a před zraky svých sousedů byl v místní sokolovně odsouzen (s dalšími podobnými kulaky z okolí) na deset let.

Rodinu z vesnice vyhnali do pohraničí. Pár měsíců po našem návratu z lágru mi napsal: „Sedláci sa ztratili, Juro, už sú len jézeďáci. A ti selský rozum nemajú.“ Pak čas oponou trhnul, a navzdory všemu se někteří sedláci do toho zase pustili. Klacky a klády pod nohy házené jim nevadily - byli zvyklí na horší věci. Protože selský rozum má i pracovité ruce. A zkušenosti se zlem a odpíráním všeho druhu. K tomu jejich selský rozum rozpoznal dřív než rozumy jézeďáků, že pravidla sedlačení jsou jiná, a kdo na to přistoupí, dostane se i k evropským penězům.

Taky zjistili, že současný ministr zemědělství, ač diplomat a žádný sedlák, má selského rozumu na rozdávání. Tuhle mi jeden bývalý spolumukl a senior nové selské dynastie řekl, že už je nejvyšší čas, aby ti se selským rozumem konečně vyhnali jézeďáky i z parlamentu. Zajímavý nápad, nemyslíte?

Jiří Stránský, článek vyšel v Denících Bohemia dne 30.5. 2007