Na tento způsob ubytování je tak stále pohlíženo jako na možnou „šedou ekonomiku“, a jak v této souvislosti vedení SVTA podotýká, pokud se tento způsob za ubytovací službu nepovažuje, neměly by být individuální ubytovatelé ani regulovaní, neboť – z pohledu kompenzačních programů, vlastně neexistují. Problém má ovšem mnohem hlubší rovinu – právě ubytování na farmách v těsném kontaktu s přírodou a podnikáním na venkově a v zemědělství je nejpřirozenější cestou, jak přiblížit venkov a zemědělství lidem z měst a jak také efektivně podpořit domácí cestovní ruch. Vzhledem k tomu, že se s koronavirovými regulacemi bude nejen ČR potýkat ještě podstatnou část letošního roku, ne-li déle, přichází tím ale také venkov a potažmo i státní kasa o finance, které dnes zdánlivě tolik nechybí jen za cenu hluboko zaťatých seker v rozpočtech všeho druhu.
Strategickou a selskou logiku nicméně postrádají rozhodnutí, na která lze narazit na každém kroku. Není to zas tak dlouho, co jsem zmiňoval zákaz prodeje přípravků na ošetřování rostlin (POR) s účinnou látkou mancozeb, který začne v celé EU platit od začátku letošního února (používat se ale ještě může v průběhu letošní sezóny). K tomu však je ale zřejmě vhodné dodat pár slov k celkové strategii zákazů POR. Vše totiž nasvědčuje tomu, že častěji zakazovány jsou takzvané kontaktní POR, z podstaty svého názvu zamezující kontaktu rostlin s nežádoucím organismem, v tomto případě s plísní, které tak v praxi představují prevenci rizik plísní. Povolené naproti tomu zůstávají systémové POR, jejichž rolí je léčit napadenou rostlinu, jinými slovy působit až tehdy, když už je plíseň „uvnitř“. To na jednu stranu generuje vyšší riziko reziduí systémových POR v rostlině, především jde ale o přístup, kdy se rezignuje na prevenci a problém se řeší až poté, co eskaluje. Kdyby se tatáž filozofie použila v případě koronaviru, znamenalo by to fakticky rezignaci na prevenci v podobě roušek s tím, že zdravotníci by se věnovali pouze lidem s těžkým průběhem nemoci na jednotkách intenzivní péče.
Stále však ještě existují aktivity, které základní logiku mají, jako je tomu v případě pozměňovacího návrhu Jana Birkeho, který v rámci novely zákona o potravinách navrhuje vypustit z kontrol restauračních zařízení hygienickou službu. Zatímco v zemědělském výboru parlamentu návrh bezproblémově prošel, zvedla se proti návrhu okamžitě v tuzemských médiích vlna odporu z řad hygieniků, a je třeba zdůraznit, že jde především o emoce a nepravdy, které hygienici a jejich představitelé o tomto problému šíří. Není to poprvé, o kompetencích v dozoru nad restauracemi se vedly spory už za někdejšího hlavního hygienika Valenty, a ani tehdy se nechtěli hygienici kontrol restaurací vzdát přesto, že restauratéři jsou dozorováni v potřebném spektru prostřednictvím Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), a částečně i veterinářů. K tomu lze jen podotknout, že hygienici mají své práce (i bez kononaviru) dost, že z pohledu odbornosti je lépe vybavena SZPI a především, že je žádoucí a správné snižovat množství organizací a kontrol, kterým čelí soukromí podnikatelé, zejména v případě, že se kompetence dozorových orgánů překrývají. Proč hygienici tak urputně na kontrolách restaurací trvají, je tak zajímavou otázkou, a bohužel se jako jedna z odpovědí nabízí, že se v restauracích v rámci kontrol asi dobře najedí a možná také z těchto podniků odcházejí s něčím, co při příchodu neměli.
Od počátku roku velmi aktivní webová stránka udrzitelnypalmovyolej publikovala opakovaně materiál, ukazující produkci palmového oleje v poněkud jiných souvislostech, než jaké jsou předkládány laické veřejnosti. Z porovnání řady údajů mezi procesy v deštném pralese a palmové plantáži například vyplynulo, že plantáž je v porovnání s pralesem schopná asimilovat srovnatelné množství oxidu uhličitého, vyrobí více kyslíku, odpaří srovnatelné množství vody a dokonce více zvyšuje rezervy spodní vody větším vsakování srážek do půdy. To samozřejmě není důvodem ke kácení pralesů, jen prostě pohled na problém v širších a zmonitorovaných skutečnostech, než jaký se obvykle nabízí. A je to také poučením a inspirací pro všechny pěstitele hospodářských plodin ve světě i u nás.
I přes uzavření dohody mezi EU a Británií v samotném závěru loňského roku se začínají projevovat důsledky odchodu Spojeného království z EU. Administrativa spojená s pohybem zboží, a to i s pohybem rychle se kazícího zboží potravinářského, zpomaluje a v některých případech i znemožňuje jeho distribuci do cílového místa, a otázkou je, zda bude líp. S uvedeným heslem má, byť v jiných souvislostech, naše země docela bohaté zkušenosti, a že by se v duchu hesla nesoucí se optimismus reálně naplnil, se konstatovat nedá. To ostatně může každý posoudit sám, nejen podle výše příjmů.
Petr Havel