„Otec ani matka už se toho bohužel nedožili. Rozsudek je satisfakcí nejen jich, ale celé naší rodiny, kterou minulý režim kvůli soukromému hospodaření desetiletí šikanoval. Pocítil jsem to já i moji dva synové," připomněl 73letý Rudolf Kolář z Lovětína, osady u Jarošova nad Nežárkou na Jindřichohradecku.
Písemné rozhodnutí soudu dostal jako dárek před Vánocemi. „Soud konstatoval, že Kolářova manželka byla majetku zbavena nezákonně v souvislosti s trestným činem, za který byl odsouzen její manžel. Stala se obětí trestněprávní represe státních orgánů. Soud tím vyslovil Jiřině Kolářové in memoriam morální satisfakci," uvedl Lubomír Müller, právní zástupce Rudolfa Koláře.
Vězení i zákaz pobytu v okrese
Napřažené koště na násadě a nadávky sedláka, kterému předseda družstva právě zabavoval ve jménu plnění plánu části už odebrané výfukové řezačky, se podepsalo na osudu celé rodiny. „Zločin" řešil Lidový soud v Jindřichově Hradci. Muže odsoudil k 15 měsícům kriminálu, ztrátě občanských práv, propadnutí jmění a doživotnímu zákazu pobytu v jindřichohradeckém okrese.
Trestu neunikla ani jeho žena, která rovněž přišla o majetek. Přitom to byla ona, kdo rozzlobeného manžela při incidentu krotila. Po pěti letech se musela ze statku s 11letým synem vystěhovat a usedlost s 25 hektary polností a sadem zabralo družstvo. Potrestaný sedlák už v té době bydlel z donucení v jiné vesnici.„Otec nás po propuštění z vězení tajně navštěvoval, i když ho policajti sledovali. Jednou ho chytili a dostal pokutu. Děda s babičkou, kteří s námi žili, se po jeho odsouzení trápili, až rychle po sobě zemřeli. Víte, otec byl vzdělaný zemědělec, byli jsme na něj pyšní. Vystudoval několik odborných škol. Statek měl ve špičkovém stavu. Byl obklopený ovocným sadem, kde rostlo na čtyři a půl tisíce stromů, které děda šlechtil a rouboval. Zbylo z nich jen pár a z bývalého šlechtického statku ze 16. století zůstala po hospodaření družstva ruina," popisuje Kolář dobu, kdy družstvo rodině část zabaveného majetku vrátilo.
Kolářovi nesli podle Rudolfových slov cejch kulaků neustále. Pociťovali ho při jednání s úřady, když se pokoušeli podnikat nebo při umisťování synů na studia. Kádrový profil jim kazil selský původ.
Až s rokem 1990 k nim dorazila naděje, že se vše obrátí. Začali znovu soukromě hospodařit na vrácené usedlosti, opravovat ji a rozšiřovat hospodářství, aby uživilo rodinu.
Za pomoci synů, kteří v Lovětíně představují už třetí generaci rodu, ale také za častých pomluv okolí, že svými nároky rozvrací družstvo. Dodnes se s nevalnými výsledky pokoušejí o soudní vyrovnání za nevrácený živý a mrtvý inventář a těžce shánějí důkazní dokumenty u úřadů. Doba se podle Koláře moc nezměnila. Tvrdí, že se setkával s neochotnými úředníky, a některé dokumenty našel v archivech zfalšované.
Největší šok ho však čekal hned v roce 1990, kdy na jeho žádost soud přezkoumal proces s jeho otcem z roku 1953. V obnoveném řízení mu uložil šest měsíců vězení podmíněně odložených na dva roky za násilí na veřejném činiteli.
Rudolfa Koláře staršího očistil pouze z obžaloby z ohrožení jednotného hospodářského plánu. V té době už sedlák nežil. Zemřel v roce 1981 v 67 letech, jeho manželka coby jediný svědek nešťastného incidentu v roce 2000. Také ona se rehabilitace nedočkala.
Autor: Antonín Pelíšek
Zdroj: Idnes.cz