Vážení,

od svého vnuka Jana Basaře, který je členem Vaší organizace, jsem dostala k přečtení Váš zpravodaj. Říká mě: „Na, babi, přečti si to - píšou tam o vystěhování sedláků v padesátých letech, to už je velký pokrok, že se to dostalo do Senátu.“. Já jsem moc ráda a děkuji Vám všem, co jste se snažili připomenout lidem, co se v těch padesátých letech dělo s českými sedláky. Už jsem si kolikrát myslela (ve vzpomínkách), že se na to zapomnělo, nebo snad chtělo zapomenout? Píšete, že ještě nevíte o všech a že pátráte dál. Já, jestli dovolíte, tak Vám o jedné vesnici řeknu - napíšu fakta, jak to náš dědeček - můj tchán - napsal do kroniky, kterou psal o své rodině.

Píše v kronice: „Na jaře roku 1953 byly v dřínovském JZD poměry a situace neutěšené. Lidu na práci bylo málo, hodně přestárlých a polí mnoho. Hospodářské výsledky v JZD jsou špatné“. V ostatních vesnicích rolníci stále poukazovali na to (když je přesvědčovali, ať vstoupí do JZD), jak dřínovské JZD špatně hospodaří i když už tam byli všichni z obce - proto nechtěli vstupovat do JZD. Složkám, které přesvědčovaly sedláky dřínovské špatné hospodaření vadilo a tak to potřebovali na někoho svést. A tak začaly tvrdit po okrese, že velcí zemědělští „kulaci“ ovlivňují hospodaření v JZD, že je potřeba s nimi zatočit! Tak pod záminkou různých nesplnitelných dodávek a maličkostí přistoupili k tomu, že „dřínovskou akcí“ přivedou v jiných obcích rolníky k rozumu. „Dřínovská akce“ spočívala v tom, že vystěhovali najednou osm rodin. Obec Dřínov byly v okrese Kralupy nad Vltavou, dnes myslím okres Mělník.

· Miroslav Šerák s manželkou a třemi dětmi (7-12 let) - vystěhováni k Jihlavě.

· Jiří Vojtěch se třemi syny od čtyř do osmi let - vystěhováni na okres Třešť.

· Václav Podrábský s manželkou a dvěmi dcerami ve věku 9 a 16 let - vystěhováni na Frýdlantsko.

· Josef Venet s manželkou (věk 60 a 65 let!) - když zjistili, že oba jsou důchodci, poslali je po ročním řízení zpět.

· Antonín Basař s manželkou a synem - vystěhováni do Milenovic v okrese Protivín.

· Antonín Herout s manželkou - vystěhováni do Prahy.

· Antonín Pešek, hostinský a řezník s manželkou - vystěhováni, protože se v jeho hospodě scházelo nejvíc sedláků a bylo zapotřebí, aby v hospodě zavládl nový duch.

· Jako poslední, osmá rodina byla vystěhována naše rodina Basařova.

·

Antonín Basař narozen 1.8.1881, takže mu bylo 73 let a manželce 61 let. Synovi Vlastimilovi bylo 34 roků. Byli jsme vystěhováni do Starých Kestřan u Písku. Ještě před vystěhováním udělali domovní prohlídku, na kterou přišel jeden četník a sedm neznámých lidí. Hledali nadměrné zásoby, zlato, šperky, peníze, textilie, koberce, i sádla se jim zdálo hodně. Nic se nenašlo, ale muselo se zaplatit 3 000 Kč jako ušlou mzdu prohlížejícím. Pak přišla ještě jedna prohlídka a spisovali všechen nábytek, košile, prádlo, boty aj. Taky museli zaplatit 30 000 Kč pokutu za ohrožení „jednotného hospodářského plánu“, dalším trestem pak bylo odnětí svobody na 4 měsíce a propadnutí veškerého zemědělského majetku. Deset roků nesměli na okres (ani na hřbitov). To byl rozsudek od okresu. „Vystěhovali nás do takové staré kaple beze stropu (jedna místnost).“ Protože staří lidé tam nemohli takhle strádat, vzali jsme je k sobě. Trvalo to přes rok, než se to na ouřadech vyřídilo - asi tak, jako dnešní restituce. Na vysvětlenou - manželé Basařovi, které vystěhovali, měli dva syny. Jednoho vystěhovali s rodiči, druhý byl v té době už ženatý a bydlel v Prosečné na okrese Trutnov.

Také hospodařil a jeho syn teď hospodaří dál. Má tři chlapce, žhavé do sedlačení, a daří se jim. Škoda, že dnešní doba jim to znechucuje papírováním. Jeden, ten nejstarší se věnuje papírům a je z toho nešťastný, co všechno se na těch sedlácích dneska chce. Místo práce na poli musí jezdit po ouřadech - to nikdy nebylo, vedlo se jen jednoduché účetnictví.

Tento dopis Vám píše babička Basařová, manželka druhého syna. Je mně 78 roků, celý život dělám v hospodářství a tak všechno trochu pamatuju.

Děkuji Vám za to, že jste si na ty, co nejvíce vytrpěli, vzpomněli.

Jednou byla v televizi taková beseda a jeden pán tam říkal, že každou změnu režimu nejvíc odnesou sedláci. A je to pravda. Už jsem si na to kolikrát vzpomněla.

Mějte se hezky, buďte všichni zdraví a děkujeme Vám všem za to, že na nás myslíte.

S pozdravem,

Ludmila Basařová, Prosečné