Tak například letošní panel EFSA (European Food Safety Agency - Evropská agentura pro bezpečnost potravin) pro GMO zavázal Evropskou Komisi, „aby v případě produktů schválených v EU členské státy neomezovaly zemědělcům přístup k produktům GMO prostřednictvím libovolných a ilegálních zákazů nebo zaváděním diskriminačních národních pravidel koexistence“. Jinak řečeno - akce Greenpeace proti GMO jsou porušením oficiálních pravidel EU a jsou ze své podstaty žalovatelné. Oficiální pozici EU vůči GMO lze ostatně demonstrovat i na zcela konkrétních příkladech: Právě EFSA zveřejnila 28. června 2007 výsledky nových analýz GMO kukuřice MON 863 s tím, že analýzy „neshledaly žádné nové skutečnosti o tom, že je kukuřice MON 863 nebezpečná pro život člověka“. Stejně tak Evropský úřad pro bezpečnost potravin letos oficiálně konstatoval, že jiná GMO kukuřice, tentokrát NK 603 „je tak bezpečná jako konvenční kukuřice a je nepravděpodobné, že by její uvolnění na trh pro využití v potravinách a krmivech nebo pro zpracování mělo negativní dopad na zdraví zvířat, lidí nebo životní prostředí“.
To vše v praxi znamená, že Greenpeace a jí podobné organizace tahají při svých „argumentech“ za kratší konec pily. Což by mohl být sice jejich problém, avšak jen do chvíle, kdy emocím „takyekologů“ podlehnou zemědělští podnikatelé. Bylo by to totiž k jejich škodě. GMO plodiny totiž výrazně zvyšují konkurenceschopnost zemědělské produkce, což se v posledních dvou letech v praxi projevilo i v ČR. Podstatné je zejména doložitelné snížení nákladů na postřiky, zvýšení hektarových výnosů a snížení nákladů na posklizňové ošetření plodin. To vše skýtá, v ČR právě v případě kukuřice, vysoký potenciál pro využití GMO odrůd - když už by měla laická veřejnost problémy s využitím na potravinářské účely - alespoň k technickým účelům. Například k výrobě biolihu. Ale nejen to. Nehospodářské GMO plodiny lze také velmi dobře využít k dekontaminaci životního prostředí. Příznivý vliv GMO rostlin na životní prostředí je přitom vědcům znám již dávno. V praxi jde o to, že vložením genu je možné v rostlinách podpořit jejich schopnost „vyluxovat“ ze svého okolí libovolné látky, které jinak kontaminují půdu. GMO rostliny se tak mohou stát přirozenými čističi životního prostředí a přispět tak k žádoucí dekontaminaci planety od chemických zátěží. O tom odpůrci GMO ovšem obvykle cudně mlčí a je na místě se otázat, proč tomu tak je, když se odpůrci GMO považují za ochránce životního prostředí. Tak či tak je ale zřejmé, že kampaň proti GMO v důsledku poškozuje především ty, kteří kampani uvěří.
Petr Havel
