Schopnost konkurenceschopně hospodařit a zároveň nepoškozovat, ba naopak zlepšovat stav životního prostředí ostatně testuje v praxi i sama ČZU ve svém projektu „Chytrá krajina“. A není to zdaleka jediný projekt, který reaguje na společenské výzvy týkající se udržitelné produkce potravin. Technologický startup Gardenix ze skupiny Greativity group se specializací na udržitelné zemědělství otevřel v obci Zápy u Prahy hydroponický skleník o pěstební kapacitě 5 400 rostlin, kde produkuje salát, listovou zeleninu a bylinky v objemu až 1 350 ks lokální čerstvé zeleniny týdně v jakoukoliv roční dobu. Což je jedna z cest, jak také posílit soběstačnost ČR v této oblasti, ale i možnost, jak snížit spotřebu vody při produkci zemědělských komodit – v uvedeném případě jde o snížení spotřeby oproti konvenční produkci až o 95 procent, a to díky recirkulaci vody. Na zlepšení kvality zdrojů vody je pak zaměřena aktivita Ministerstva zemědělství, které rozšiřuje od letošního roku pilotní projekty na šetrné hospodaření zemědělců v ochranném pásmu vodárenské nádrže Švihov na Želivce. Nově budou zemědělci používat méně přípravků na ochranu rostlin i na polích u nádrží Římov (Jihočeský kraj), Vrchlice (Středočeský kraj) a Opatovice (Jihomoravský kraj). Mendelova univerzita v Brně zase ohlásila zahájení výzkumu mykobakterií, které se mimo jiné vyskytují právě i ve vodě a způsobují řadu nemocí, jako je například mykobakterióza.

I když to tak sice na první pohled nevypadá (také proto, že společnost a média řeší problémy spojené s koronavirem, které téměř přebijí mnohá jiná závažná témata), aktivit spojených se zlepšením stavu životního prostředí, půdy nebo vody není zas tak málo, a podílí se na nich jak samotní zemědělci, tak akademická sféra, nevládní organizace i stát. Z mnoha dalších lze jen z tohoto týdne jmenovat například zahájení hlasování o evropský strom roku nebo vyhlášení ptáka roku, kterým je pro rok 2021 Káně lesní. To vše jsou přitom drobné kamínky do výsledné a žádoucí celkové mozaiky, jejíž finální podobou by měla být zejména osvěta společnosti, jejíž značná část je způsobem svého života od životního prostředí i samotného zemědělského podnikání odtržena.

Osvěta veřejnosti je přitom zapotřebí i pro řadu opatření, které je třeba v krajině udělat, ale ke kterým je nutný souhlas vlastníků pozemků. To se týká například komplexních pozemkových úprav, na jejichž realizaci je v letošním roce po delší době dostatek, ba až přebytek finančních prostředků. Konkrétně jsou na KPÚ na letošní rok připraveny zhruba tři miliardy korun, a bariérou k jejich realizaci tak začíná být pro změnu nedostatek úředníků na regionálních odborech pozemkových úřadů. Za situace, kdy ve všech možných oblastech úředníků přibývá, by tak nebylo od věci navýšit jejich počet také tam, kde je to skutečně zapotřebí, a to jak pro krajinu (součástí pozemkových úprav jsou i opatření, které přispívají k zadržení vody v krajině), tak pro samotné vlastníky, neboť základním cílem je zpřístupnění pozemků vlastníkům, tak pro obce, neboť nevyjasněné vlastnické vztahy a roztříštěnost pozemků je brzdou možných budoucích rozvojových plánů obcí. Když už má stát bujet (ale obecně samozřejmě nemá), nechť je to tam, kde je to prospěšné. Což může být také inspirací pro Ministerstvo zemědělství, do jehož gesce pozemkové úpravy spadají.

Petr Havel