Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…

Sdílejte článek
Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…

A dodává: „Aby to ekonomicky vycházelo dobře, znamená to krajinu aktivně tvořit tak, aby za prvé přinášela užitek, za druhé byla i krásná a pestrá, a za třetí, aby se za žádných okolností hospodařením neznehodnocovala, a to lze, jen pokud dokáže odolávat erozi a zadržovat vodu. Pracovat s krajinou je třeba tak, aby se zhodnocovala, a přitom byla funkční.“

Takhle jsme 3. února začali rozhovor s ing. Petrem Sýsem na konferenci Pestrá krajina, která se konala na České zemědělské univerzitě v Praze-Suchdole, kde byl oceněn zlatou medailí v projektu stejného jména. A proč vedeme rozhovor právě s tímto hospodářem? Protože patří k těm větším, obhospodařuje totiž na tisíc hektarů půdy, a na nich názorně dokazuje, jaký efekt přináší jeho zásada, že půda musí být něčím zarostlá. A to se daří hlavně díky sofistikovanému způsobu pěstování meziplodin a agrotechniky. 

Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…Otec Petra Sýse koupil bývalý panský statek, na který byl po socialistickém hospodaření vydán demoliční výměr, a začal se s celou rodinou věnovat jeho rekonstrukci. Hned po roce 1989, jak to bylo možné, hodlal hospodařit. Bylo ale potřeba získat pozemky, část se v těch letech podařilo nakoupit a část pronajmout, takže dnes to dělá již zmíněnou tisícovku hektarů. „Otec vždy toužil pořádně hospodařit, byl za minulého režimu takovým zapomenutým sedlákem. Vždy choval nějaký dobytek, a takhle se mu splnil sen, no a mně, jak vidíte, také,“ konstatuje syn Petr. Ano, splnili si sen, ale vzali na sebe také velký úkol, pokusit se napravit krajinu, kterou za posledních sedmdesát let postihly takové změny a tak rozsáhlá poškození. 

To vás motivovalo k docela razantní změně hospodaření, k aktivní tvorbě krajiny, jak říkáte? 

Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…Když necháme stranou takové ty trochu romantické představy, řekl jsem si realisticky, že provozuji podnik, který by měl vydělávat, ale bez škodlivých zásahů pro krajinu a půdu. Před několika lety jsem se víceméně náhodou seznámil se systémem obhospodařování půdy na dost nekonvenčním základě. Jde o způsob, který stojí na tzv. neobdělávání půdy tradičním způsobem. Ve Spojených státech, odkud pochází, se tomu říká No Till. Postupně jsem se k tomu dostal přes pásové setí a hluboké kypření, tedy setím řepky do půdy nakypřené bez předchozího obdělávání, v tomto případě Strip Till. Ověřil jsem si, že to přineslo velkou úsporu práce i nutnosti chemického ošetřování. Neroste tak totiž tolik plevele, osivo je chráněné strništěm, nedochází tudíž ani k erozi, a strniště se zbytky po sklizni navíc brání smývání půdy. Takže řepku chemicky ošetřuji jen dvakrát na podzim, a na jaře jednou. Výnosy jsou průměrné až lehce nadprůměrné. A tento úspěch mě inspiroval, abych se o takovémto způsobu hospodaření dozvěděl více. 

V čem spočívá? 

Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…Na počátku byla snaha ušetřit tím, že se půda bude méně obdělávat, ale to samo o sobě kýžený efekt nepřineslo. Ono tzv. neobdělávání je možné, ale trochu jiným způsobem, a tento nový způsob vznikl ve Spojených státech, a dnes už spousta farem v Americe, v Evropě zejména ve Francii došla k poznání, že klíčem k úspěchu jsou chytře pěstované meziplodiny, aby byla půda neustále pokryta zapojeným porostem. Tím se zásadně vyřeší problémy s erozí, ke které takto nedochází, řeší to i problém nadměrného používání chemie i průmyslových hnojiv, na obojím se ušetří. Ale nebylo jednoduché dostat tento No Till systém do obecnějšího povědomí. Hlavní argument je, že to ekonomicky vychází. 

Pro mě to znamená používat speciální sečky s podrytím, využít dosetí například trávy do již vzrostlé hlavní plodiny, nebo podsetím meziplodin, třeba jetele. Každé mezidobí využít, aby něco rostlo, aby půda nezůstala holá. 

O meziplodinách se ale na školách učilo a učí už dávno, na středních i na vysokých… 

To ano, ale to, o čem hovořím, je důslednější a praxí dobře zargumentovaný způsob. Takto hospodařit, v tom vidím velkou pomoc krajině a životnímu prostředí, což dnes už veřejnost velmi zajímá, ale i velkou pomoc zemědělství. Prostřednictvím No Till je vnášet na pozemky co největší různorodost. A je tolik možností, například čekanka, jetele, vičence, peluška, hrách, sója, rostliny motýlokvěté, vikvovité, čili leguminózy. 

Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…Kultivací dochází ke ztrátám humusu, a následně i utužení půdy. Kultivace se dělá hlavně kvůli likvidaci plevelů a následnému snadnému zasetí semene do potřebné hloubky. Tím se půda okysličuje a probíhá zrychlený rozklad organické hmoty. Jednoduchým důkazem tohoto tvrzení je, že na kulturních půdách je oproti přírodním půdám daleko nižší obsah humusu. Jediným způsobem, jak energii ze slunce dostat do půdy, jsou rostliny. Rostliny předávají část energie houbám a ty vrací minerální živiny. Přírodní půdy mají násobně větší schopnost vsakování a zadržování vody, než půdy kultivované. Ale takový způsob obhospodařování pozemků je možný při využití speciální techniky, zejména secích strojů. Důležité je mít mnoho správných semen meziplodin. 

Je třeba si také spočítat, že ne každý pozemek je třeba obdělat. Já mám například 235 hektarů zatravněných, využívám je pro pasení masného skotu. A některý pozemek je dobré ponechat vyloženě jako úhor, a já tomu říkám medonosný úhor. Na úhor jsou vhodné pozemky těžko obhospodařovatelné, které navíc bývají ohrožené erozí, a to jak vodní tak větrnou. 

Shrnu-li to, tak bych naši mnohaletou snahu o zlepšení situace rozdělil do dvou vzájemně se doplňující činností. Je to již zmíněná tvorba krajiny, ať již zatravňování nejprudších svahů a okrajů vodních toků, opravy a obnovování cest a souvisejících stromořadí, které pak i zamezují přejezdům po pozemcích a jejich utužování. A také převádění méně výnosných, zastíněných částí a cípů pozemků do trvalého ekologického úhoru, stavba rybníků, výsadba remízů a rozdělení půdních bloků řadami stromů. 

A pestrá krajina? 

Petr Sýs: „Chránit přírodu a tvořit krajinu, to neznamená prodělávat“…Taková krajina je krajinou funkční po všech stránkách, je přizpůsobená člověku a jeho hospodaření. Vytvářet takové prostředí aktivně, to znamená hospodařit tak, aby se zlepšovaly vlastnosti půdy, bránilo se erozi, omezovalo se utužení, zadržovala se voda v krajině. A přesně to já na svých pozemcích uskutečňuji, a efekt, i ten finanční mohu doložit. Důkazem funkčnosti celého systému je, že se mi daří zvyšovat výnosy při menší spotřebě agrochemie. Protože v každém podniku je co zlepšovat, přivítal bych výměnu zkušeností mezi zemědělci zkoušejícími podobný systém. Mohou mě kontaktovat na mail: %mnDV9dgchGs49o6LTrwR7b4Ys

Vytvářet funkční a člověku přizpůsobenou krajinu, to je má velká ambice a cíl. A již nyní mohu ukázat trochu netradiční obhospodařování půdy, které pomáhá mně, ale především i krajině a přírodě. 

A na závěr si dovolím parafrázovat jednoho amerického farmáře: „Když jsem hospodařil klasickým způsobem, každý den jsem přemýšlel o tom, co prostřednictvím chemických prostředků zabiji. Dnes přemýšlím o tom, jak tento přírodní systém obohatím. Je to částečný návrat k přírodě – nechat pracovat přírodu…“    

A my na závěr také poslední slovo, velké poděkování za rozhovor!

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 1/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.


Přečteno: 150x