To by mohlo pomoci i našim lesům, které jsou podle dat OSN jediné ve středoevropském regionu, které přestaly jako celek vázat oxid uhličitý a přispívat tím k lepší bilanci skleníkového plynu. Kvůli lesní kalamitě se měly české emise CO₂ zvýšit v roce 2019 podle předběžných odhadů o celých 15 milionů tun ročně, což podle Hospodářských novin uvádí dokument, který loni v prosinci v Bruselu projednávali zástupci Ministerstva zemědělství. ČR za to údajně hrozí nákup emisních povolenek v rozmezí od 350 milionů do 2,1 miliardy eur (devět až 55 miliard korun), což je i při současných rozpočtových schodcích docela velký zásek, a ČR tak vyjednává v Bruselu o možném odpuštění těchto environmentálních pokut. Naše země je přitom v řadě jednání na úrovni EU poměrně úspěšná, i když to někdy docela dlouho trvá. Jako v případě zápisu Českého modrého máku na seznam Chráněných zeměpisných označení EU, kdy proces uznání trval více než 5 let. I tak jde ale o úspěch, který našim pěstitelům máku pomůže, například při jeho exportu do zahraničí. Což souvisí s další pozitivní zprávou tohoto týdne, kterou je bilance agroobchodu za rok 2020. Jak totiž informovalo Ministerstvo zemědělství, českým zemědělcům, potravinářům a obchodníkům se loni podařilo vyvézt z ČR více agrárního zboží, než v roce 2019. Záporná bilance agrárního zahraničního obchodu se tak zlepšila o 22,7 procenta a schodek se snížil z historických 47,5 miliardy v roce 2019 na 36,7 miliardy korun za rok 2020. Otázkou je, jak se na tomto výsledku projevila pandemie koronaviru, především pak na evropském kontinentu, kam ČR tradičně vyváží více než 90 procent zemědělských surovin a potravin.

A otázkou také je, jak dopadne jednání na úrovni EU týkající se dalších opatření, která se obvykle schovávají za ochranu spotřebitele a jeho lepší informovanost. Snahy o povinné značení potravin prostřednictvím nutričních údajů a různé verze takzvaného Nutri-score barevně odlišující „zdravé“ a „nezdravé“ potraviny nemohou totiž nikdy v praxi postihnout ani individuální potřeby jednotlivých spotřebitelů, ani benefity nebo negativa desítek tisíc typů základních potravin, nehledě na specifické lokální produkty. Už v minulosti přitom upozorňoval mlékárenský svaz, že uměle stvořeným parametrům „zdravých“ potravin by odpovídalo zhruba jen sedm procent sýrů prodávaných na našem trhu nebo jen jeden typ jogurtu. Povinnost zavést Nutri-score podporují i v ČR působící někteří imunologové, odmítají jí ale výrobci potravin napříč oborovým i velikostním spektrem. Je však třeba říci, že regulační, ale i dotační politika má jak v ČR, tak na úrovni EU k racionálním řešením stále častěji dost daleko, což je mimochodem i příklad z jiného soudku. Konkrétně jde o dotační podporu domácích čistíren odpadních vod (DČOV), kterou poskytuje Ministerstvo životního prostředí. Problém je, že DČOV nemusí splňovat nároky kladené na složení vyčištěné odpadní vody z normálních čistíren odpadních vod, a také je v praxi nesplňují. V paragrafu 38 vodního zákona se proto připouští použití DČOV jen v případech nezbytně nutných, což ovšem ani náhodou není případ cílené dotační podpory z MŽP. A pak se veřejnost diví, jak je kontaminovaná naše krajina a zdroje vody, a označuje za hlavního viníka zemědělce. Jsou to však i občané v zemědělství nepodnikající, obce se zastaralými ČOV a nakonec i stát, který možnou kontaminaci naší přírody sám dotačně podporuje.

Petr Havel