„Už můj děda ve třicátých letech nebyl vyučený mlynář, ale zemědělský odborník, na náš mlýn se přiženil a věnoval se spíš už zemědělství než mletí. Protože tehdy bylo mlýnů na potoce hodně a konkurence byla veliká. Tak hledal náhradní zdroj příjmů,“ popisuje Kuncl přerod mlynářské rodiny na zemědělce-sedláky.

O navrácení mlýna požádala po roce 1989 sám Kuncl. „Nepočítal jsem s tím, že hned začnu hospodařit, ale když přišel transformační zákon, tak jsem požádal o vydání majetku ze zemědělského družstva a začali jsme soukromě hospodařit,“ vzpomíná na začátky toho, v co později vyrostla ekologický farma Kunclův mlýn.

„Dnes už jsem sedlák emeritní, farmu jsem před téměř deseti lety předal synovi. Sice pomáhám, ale už nejsem ta hlava,“ přiznává Kuncl a dodává:

„V roce 2013 jsem nechal postavit kapli. Byl to můj dluh, který se táhnul asi patnáct let, měl jsem totiž příhodu a pocit poděkování za ochranu života. Znám se s architektem Davidem Vávrou, který kapli navrhnul, a je ekumenická, protože on je evangelík.“

Jak složité je být dnes sedlákem? Jak dlouhá cesta vedla od žádosti o navrácení mlýna po vybudování úspěšného rodinného statku? Poslechněte si celé Hovory.

Autorka: Eva Hůlková

Zdroj: Plus.rozhlas.cz