Horší je to s kvalitou vody, která je v řadě lokalit zatížena nežádoucími látkami, nicméně i tady se v některých parametrech (zdaleka ne ve všech) situace mírně zlepšuje. Podle zmiňované „Zprávy“ se například podařilo v období 2000 až 2019, tedy za posledních 20 let, snížit znečištění vodních toků amoniakálním dusíkem o 66,7 procenta a fosforem o 38,9 procenta. Zpráva se také zabývá dopadem kůrovcové kalamity, a stejný námět měla i on-line tisková konference Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) tento týden, na níž SVOL konstatoval, že ani relativně příznivý vývoj počasí v loňském rovce kůrovcovou kalamitu nezastavil s tím, že expanze kůrovce se sice zbrzdila, ale zároveň se přesunula a přesouvá do západní části naší země. K zajištění další ekonomické existence nestátních vlastníků požaduje SVOL kompenzace od státu za škody způsobené kůrovcem v loňském roce ve výši minimálně 5,8 miliardy korun. Na jednu stranu je otázkou, zdali je taková částka v rozpočtu Ministerstva zemědělství přijatelná, na druhou stranu lze ale konstatovat, že v rozpočtových „sekerách“ státního rozpočtu ve výši 500 miliard korun ročně zas o tak významnou částku nelze, zejména, pokud si veřejnost a politici uvědomí, že lesy hrají významnou roli v biodiverzitě krajiny a zadržování vody a jsou také vhodným prostředím pro rekreaci a posilování imunity (nejen) v době koronavirové.
Systém podpory lesního hospodářství byl mimo jiné také předmětem diskuse pracovní skupiny s tématem „plošná lesnická opatření“, jednoho z četných on-line webinářů, v nichž Ministerstvo zemědělství prezentuje své představy o aplikaci Společné zemědělské politiky EU (SZP) do podmínek ČR a možné podmínky budoucích dotačních programů. Stále častěji zaznívají požadavky na obdobu zemědělské jednotné platby na plochu také v oblasti lesnictví. Ministerstvo sice argumentuje, že lesnická politika není součástí SZP a případná podpora by proto musela být financována jen z tuzemských zdrojů, i tak by ale bylo vhodné o nějaké podobě plošných lesnických plateb uvažovat, nehledě na to, že lze i na lesnictví více zaměřit dotace směřující k podpoře biodiverzity či k adaptaci na klimatické změny.
Dopad „doby koronavirové“, jak již často zmíněno, není ale jen negativní, a nejde zdaleka jen o rozvoj IT technologií či zdravotnického výzkumu. Reálným projevem je také změna spotřebitelského chování při nákupech potravin, a celkem logickou reakcí je tak i rozvoj aktivit ve snaze přizpůsobit situaci prodejní kanály a nabídku potravin. Hned tři možnosti testují sedláci z Asociace soukromého zemědělství ČR. První z nich je již běžící, ale dále se rozvíjející praxe prodeje lokálních potravin od tuzemských producentů na farmách prostřednictvím prodejů ze dvora, ale také budováním a rozšiřováním sortimentu existujících faremních prodejen. Další je dovoz lokálních potravin ke konečnému spotřebiteli, což je také již zavedená praxe, ale stále inovovaná, například v podobě „motorizované zabíječky“, kdy za zákazníky přijede s produkty zabíječky řezník, který je sám vyrobil. Nejnovějším projektem je pak automatizovaný prodej selských potravin z „potravinomatů“, umožňující nákup širokého spektra potravin bez přímého kontaktu se zákazníkem. Projekt „Farmářský dům“ se zatím připravuje ve Vrchlabí (první část má být spuštěna už počátkem letošního března), lze ale předpokládat, že Farmářské domy postupně vyrostou na řadě míst naší země.
Petr Havel