„Vymysleli jsme to před dvěma lety v době, kdy jsme už několikátým rokem jezdili po světě a v létě vždy pracovali na farmách v Dánsku a Švýcarsku. Tam jsme si uvědomili, kolik práce je za vypěstovaným salátem nebo hruškou, jak nesmyslné je převážení produktů s omezenou trvanlivostí z jednoho konce světa na druhý. Ve Skandinávii jsme se seznámili i s institutem dobrovolnictví, kdy lidé na farmách pracují za nocleh a jídlo. Cestováním jsme nejdřív chtěli poznat život a kulturu různých zemí – první velkou cestu jsme podnikli v roce 2011. Navštívili jsme Asii, Nový Zéland, Austrálii, Polynésii. Ani po tříleté přestávce v Praze, během níž Iva dostudovala a já si našel práci v oblasti HR, nás toulavé boty neopustily. Na tři roky jsme opět vyrazili, půl roku cestovali, půl roku pracovali. Poznali jsme, jak málo potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní,“ začíná vyprávění Marek a Iva dodává: „Nakonec převládla chuť se vrátit. Chyběla nám rodina, kamarádi, český humor, Markovi pivo, mně čtyři roční období. Podobná touha, která nás zavedla do světa, nás přivedla zpátky domů.“
JEDNODUŠE KE KOŘENŮM
Iva i Marek vyrůstali ve městě. Teď jsou rádi, že bydlí na venkově a mají blízko k přírodě. Jsou přesvědčeni, že co dosud společně udělali a zažili, je zavedlo právě sem. Iva to vnímá i jako návrat ke kořenům, velká část její rodiny totiž pochází ze Znojemska. „Dva roky jsme na internetu pokukovali po statcích. Měli jsme několik parametrů – chtěli jsme farmařit, proto jsme se zaměřili na oblasti s úrodnou půdou – kromě Moravy i na Polabí. Hledali jsme pozemek s výměrou alespoň 5 000 m2 a s vlastní studnou. Protože část objektu pronajímáme, rozhodovala použitelnost dispozice. Roli hrál finanční strop, do něhož jsme se snažili vtěsnat,“ říká Marek.
Když s Ivou ten pravý statek našli, neváhali, uvědomili si, že takových už moc nezbývá. „Nejstarší část usedlosti pochází z 19. století, některé stavby jsou novější. Nejvíc nás uchvátila kamenná zídka okolo pozemku. Cítili jsme se jako v Toskánsku. Stavení je situované na jih, slunce máme po celý den, výhodný je uzavřený dvůr zajišťující soukromí. Místní jsou k projektu dobrovolnické farmy zatím vstřícní a pomáhají. Obecně však lidi stále berou dobrovolnictví jen jako práci zadarmo a nevidí s tím spojené benefity – aktivní odpočinek, možnost vykouknout z určité bubliny, naučit se novým věcem, seznámit se s novými lidmi. To bychom chtěli změnit,“ vysvětlují.
DOVEZENÁ INSPIRACE
„Předešlí majitelé se o statek starali, předali nám ho v dobrém stavu. Přesto jsme ho museli rekonstruovat – vyměnit rozvody elektřiny, vody, kanalizace, plynu, vytápění, na střechu dát novou krytinu,“ vypočítávají manželé. Ponechali prvky, jež se jim líbily a fungovaly – zimní zahradu, původní dispozici pokojů nebo starý nábytek. „V dánské komunitě Svanholm jsme se cítili dobře v útulných interiérech zařízených přírodními materiály, světlými barvami, barevnými koberci… Inspiroval nás důraz na recyklaci a renovaci starších věcí. Lidé tam nepodléhají trendům a s prvním příslibem jara se přesouvají ven do přírody. Proto jsme na zahradě vytvořili pár posezení, postavili pizza pec, plánujeme postavit letní kuchyň. Pokud jsme uvnitř dělali něco nového (kupříkladu dlažby), snažili jsme se přiblížit autentickým vzorům. Retro vzor dlaždic jsme si mimochodem zamilovali v Jižní a Střední Americe. Podlahu v pokojích jsme pokládali sami s kamarádem. Výhodně jsme pořídili jasanové parkety od pána, který pokládá podlahy na zámcích. Půjčoval nám brusku a nakonec jsme domů odjížděli s parketami, které mu zbyly z jedné zakázky,“ připomíná pobaveně Marek.
Kuchyňskou linku manželé poskládali ze staré kredence a zdejšího zrestaurovaného nábytku a Iva, jež se věnuje józe, doplňuje: „Hledali jsme jednotící barvu. Vyhrála tyrkysová – pozitivní barva, která harmonizuje pátou krční čakru.“
NA TOM NAŠEM DVOŘE
Úrodu plánují na farmě sklízet od května do listopadu. Iva s Markem se snaží ekologicky produkovat veškerou sezonní zeleninu, kterou je možné v tuzemských podmínkách vypěstovat. První po zimě přijdou na řadu ředkvičky, špenát, kedlubny, rukola, pak jarní cibulka či bílá ředkev. „Nejvíc práce je v létě. Bez chemie se totiž všechny záhony musejí víc než jednou vyplít, a to je ten největší job,“ podotýkají s úsměvem.
Na statku je i jinak živo. Přestože hlavní je pro ně rostlinná produkce, nechybějí tu ani zvířata, například patnáct slepic, aby byla vlastní vajíčka. Na příští sezonu manželé počítají i s větším prasátkem. Zodpovědnost za zvířata a hospodářství neberou jako něco negativního. „Cítili jsme, že se potřebujeme trochu uzemnit, a vymysleli jsme si na sebe tento plán. Dokonce si každý splnil sen – Iva celý život miluje kočky, tak jsme si domů přivezli zrzavou mainskou mývalí a pojmenovali ji Šíša. Po pár měsících jsme zjistili, že je březí, a narodila se nám žíhaná šedá kočička. Nosí ocas pořád nahoru, tak jí říkáme Anténa. Já jsem se těšil, že budeme mít i psa. Pro fenku Boksi, křížence border kolie a samojeda, jsme vyrazili až na Valašsko,“ uzavírá Marek s Ivou, kteří si prý od cestování na nějakou dobu rádi odpočinou.

Autorka: Eva Vacková

Zdroj: MF DNES, magazín Doma