Zahraniční přístup spočívá v tom, že se stát, zosobněný úředníkem, do podnikání pokud možno vůbec neplete a nevytváří tak síť nesmyslných formulářů, evidencí, překážek v podnikání, příkazů a jejich kontrol. Problém nastává až v okamžiku, kdy příslušný podnikatel poruší platné zákony. Jenže ty mají poněkud jinou, daleko obecnější podobu, což je nejlépe vidět na zcela konkrétních příkladech.
Ekologické zemědělství
Příkladem může být ekologické zemědělství. Jak konstatuje Jan Votava, jeden z účastníků mise organizované Asociací soukromého zemědělství ČR (ASZ) do Anglie, tamní ekologický zemědělec pojímá tento způsob hospodaření zcela jinak, než je tomu v České republice - a zjevně tím nic neporušuje. Jeho ekozemědělství spočívá především ve využití bezorebných technologií, čímž zachovává na svých pozemcích žádoucí biodiverzitu. Ale naproti tomu zatížení půdy chemickými prostředky, konkrétně dusíkem, vůbec neřeší a v aplikaci dusíku není svázán stanoveným množstvím kilogramů na hektar.
Biodiverzita a krajinotvorba má v Anglii zcela přirozenou logiku. „Všechny pozemky jednotlivých farem tvoří jeden blok, jsou oploceny živým plotem. Ten musí farmáři udržovat s tím, že a tyto účely pobírají od státu dotace. Kromě toho je kolem živého plotu zhruba metrové území, které se neorá, jde o travní porosty, v nichž žijí různí živočichové a rostou plané byliny,“ popisuje situaci Votava.
Co to v praxi znamená? Krajina je rozčleněna na drobnější území, z nichž každé je přirozeným protierozním a protipovodňovým opatřením. Živé ploty a jejich bezprostřední okolí poskytují přirozené podmínky pro udržení biodiverzity, aniž by bylo třeba speciálně chránit třeba chřástala. Kromě toho, že tak pojatá péče o krajinu je normálním podnikatelským přístupem, jsou zemědělci k tomu, aby tak činili, motivováni finančními prostředky. A funguje to.
Krajinné prvky zatím bez dotací
Takový systém jako v Anglii ovšem v České republice zatím není při dosavadním přístupu zemědělců i státu možné. Na krajinné prvky typu remízky, meze, živé ploty a další k zemědělské produkci v rámci zemědělské půdy našim zemědělcům stát nepřispívá, takže pragmatickým motivem zemědělského podnikatele je taková území rozorat a tím zvýšit plochu půdy, na kterou je možné dotace čerpat.
Situace přitom mohla být změněna již letos. To by ale nesměl tehdy čerstvý ředitel Agrární komory ČR Martin Fantyš postrašit tehdy čerstvého ministra zemědělství Petra Gandaloviče tvrzením, že opatření na podporu údržby krajinných prvků v rámci Programu rozvoje venkova (PRV) připraví zemědělce o 600 milionů korun. Díky tomu nebyly příslušné podprogramy do PRV zatím zabudovány a zemědělci, i ti produkční, nemají za údržbu krajinných prvků nic. Přestože tyto prvky mimo jiné zamezují erozi půdy a fakticky ji tak znehodnocují, neboť se tak tenčí mocnost půdy a snižuje její kvalita, což vede i k nižším hektarovým výnosům.
Možná již od příštího roku by se ale zatím odložené podpory na tyto účely mohly v PRV objevit. Bylo by to ku prospěchu všem, ušetřila by se tak část peněz na komplexní pozemkové úpravy v kategorii „společná zařízení“, neboť jejich účel je stejný - minimalizovat klimatická rizika (povodně a sucha).
Nedanit převody farem
Zpět ale do Anglie. Ačkoli tato země patří v rámci Evropské unie mezi ty „více zelené“, nejsou tamní farmáři zatěžováni řadou zákazů a povinností, bez jejichž splnění by náš zemědělec buď vůbec neexistoval, nebo by permanentně platil pokuty. Například je podle Votavy v Anglii povoleno ohradit pastviny ostnatým drátem. Docela by mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi českou a anglickou krávou v riziku, že si o plot nevypíchne oko. Jedině, že by byla ta naše kráva hloupější. Spíše je ale hloupější náš úředník.
Příkladů nesmyslných zákazů, z nichž některé trefně popsal na stránce ASZ v předchozím čísle týdeníku Zemědělec praktický zemědělec Jiří Kejkrt, je ale mnoho. Takže na závěr už jen jedno, zato zcela systémové opatření, které se v Anglii považuje za naprosto běžné. Totiž, že se tam neplatí daň z převodu farmy v rámci rodiny. Přijetí tohoto principu v ČR by mohlo být jedním z prvních opatření, kde by bylo možné v rámci reformy tuzemské byrokracie začít. Mimochodem, ačkoli to tak nevypadá, může se za předpokladu, že se část stávajících zemědělských podniků právnických osob stane postupně také nějakou formou rodinných podniků, hodit oddanění převodů v budoucnosti i jim.
