Ona o tom vlastně ví, ale zatím považovala a ještě považuje dořešení evidence za vnitřní problém ČR. To vše ale do doby detailnějších kontrol oprávněnosti přijímání dotací všeho druhu a potřeby jednoznačné identifikace pozemků a jejich vlastníků v projektech v rámci Programu rozvoje venkova. Pak už to taková legrace nebude.
Je přitom naprosto nepochopitelné, proč se alespoň tam, kde jsou územní údaje o půdních blocích a evidenci jednotlivých parcel v pořádku, tyto údaje tají. A to přestože vznikly jako veřejný zájem, z peněz daňových poplatníků, a jako takové by měly být logicky veřejně přístupné. Když už se zveřejňují takové informace, jako je seznam příjemců dotací a výše přijímaných částek.
Možná je to ale tím, že je co tajit. Pozemkový fond ČR byl v celém polistopadovém období co do zprostředkování jiných informací než byly roční účetní uzávěrky nebo celkové plochy státní půdy nabízené ve veřejných soutěžích podivnou tajemnou sfingou, a je tomu tak neustále. Nepřístupnost informací o pozemcích kromě totiž dává nekontrolovatelnou moc pozemkovým úředníkům a je také samozřejmě živnou půdou (doslova) pro korupci, o jejímž rozsahu nemá nikdo věrohodné údaje. Ale je obrovská.
Je smutnou tragédií, že možnost nahlédnout alespoň v územích, kde je dokončena digitalizace katastrů, nabídl nakonec nejen zemědělské veřejnosti telefonní operátor O2. Přestože by takovou službu mělo zemědělcům zprostředkovat primárně ministerstvo zemědělství nebo Pozemkový fond ČR. Je další smutnou skutečností, že na službu O2 dosud nikdo z resortu aktivně nereagoval. A je do třetice smutnou skutečností, že systém LPIS, který byl právě pro zprostředkování potřebných údajů vybudován, již ve své metodice z roku 2004 popisuje možnosti využití v něm uložených údajů, aniž by se do dneška něco stalo. V praxi tak musí zemědělec, který má zájem zjistit si něco o pozemcích (třeba pokud je chce koupit), které nejsou jeho, poníženě dorazit na příslušnou zemědělskou agenturu, kde příslušné údaje tu laskavěji, tu méně laskavě získá. Nebo se také může obrátit na soukromé firmy, které mu na základě vlastních vazeb s příslušnými katastrálními úřady za úplatu potřebné informace seženou.
Pravda, v rámci projektu „elektronického farmáře“ se lze vlastním jménem zaregistrovat a vlastní pozemky v mapách vidět. To ale není zrovna to, co zemědělci potřebují. Každopádně je třeba důrazně se představitelů resortu zeptat, zdali se údaje v LPISu konečně odtajní. A je také třeba vědět, že pokud bude odpověď záporná, je jediným logickým vysvětlením potřeba něco utajit. Je nebo není, pane ministře?
Petr Havel
