TELÁTKO JE NA SVĚTĚ!

Na jindřichovské farmě mají důvod k radosti. Právě přišel na svět býček. Přirozeně a bez asistence člověka. Bezrohé plemeno Angus sice nemá rekordní přírůstky, ale je nenáročné a odolné. Je dojemné sledovat, jak kráva mamka něžně hlídá novorozeného potomka.

„Není to žádná prvotelka, ale zasloužilá matka. Vybrala si ideální počasí. Stupeň pod nulou je úplně v pohodě. Každé telátko přichází na svět mokré a slizké a potřebuje rychle uschnout. Býček už je skoro suchý, stačí jen dohlédnout, zda se poprvé napil a vykakal. Pak si může chovatel oddechnout. Je to důkaz, že všechno dobře dopadlo,“ komentuje Andy Franková. Hned po narození se musí tele označit visačkou s číselnou řadou pro evidenci. Býčci mají růžové a jalovičky žluté, stejně jako jejich matky.

KŮŇ JE MOTIVACE

Kdo by si pomyslel, že jindřichovská farmářka není holka z vesnice, ale z Ostravy. Hned po škole se šla učit od zvířat. „Šla jsem do kravína, jelikož v té době nebylo dost soukromých chovatelů koní. Konkrétně do dojírny do Poruby. Prošla jsem si tam i teletník a porodnu. Odjakživa jsem věděla, že miluji koně. Kůň je obrovská motivace. Ze všech disciplín, které jsem vyzkoušela, mě nejvíc chytlo westernové ježdění. To se ale nedá trénovat bez dobytka. Takže nakonec z toho vylezlo stádo skotu a koní,“ vysvětluje Andy Franková, co všechno způsobila láska ke koním. Specializuje se na plemeno koní americký paint horse, které je nejoblíbenější u rodeových a westernových jezdců. V dnešní době slouží také na rekreační ježdění.

Z OSTRAVY MEZI DŘEVORUBCE

Životní cesta Andy Frankové vedla z Ostravy do Jeseníků. Koupila si tažného koně a šla to zkusit do lesa, a to jí vydrželo asi deset let. „Není to zas tak neobvyklé. Znám pár dalších holek, jež si vyzkoušely pracovat s koněm v lese. Důležité je, aby jste si rozuměli s koněm. Celou tu váhu tahá on. Pak už je celkem jedno, jestli ho kočíruje chlap nebo žena,“ zavzpomínala jindřichovská farmářka na svou předchozí profesi.

PŘÍMO KONCOVÝM ZÁKAZNÍKŮM

Je zřejmé, že spokojený skot prožívá v Jindřichově šťastné chvíle. Pravidelně jednou za 14 dní na statek dorazí auto z jatek a odveze kus nebo dva na porážku do Melče. Tam maso zraje minimálně deset dní, než jede do bourárny. Tak už to chodí.

„Brzy tu budeme mít vlastní bourárnu, kam si dovezu maso z jatek na další zpracování podle přání zákazníků. Nedodáváme totiž maso do obchodních řetězců, ale objíždím přímo koncové zákazníky. Každý má své vlastní požadavky. Někdo raději mladého libového býčka nebo telecí. Někteří fajnšmekři to raději prorostlé a pokryté tukovým krytím. Stačí zavolat, jaké maso kdo chce vyzkoušet, já si k nim následně naplánuji cestu,“ uzavřela farmářka z Jindřichova.

Celý rozhovor najdete na https://bruntalsky.denik.cz

Autor: Fidel Kuba

Zdroj: Moravskoslezský deník