Pamětníci z Brd, Pošumaví i odjinud popisují koncem 19. století a v prvních desetiletích 20. století dnes schnoucí lesy jako mokřady, kam si museli brát holínky nebo kde se jim houpala půda pod nohama. Naprosto běžné bylo odvodňování lesů, aby stromům neuhnívaly kořeny. Voda z příkopů lesních cest bývala svedena do vsakovacích struh dlouhých desítky metrů. Na mnoha panstvích se s vodou v lese dlouhodobě pracovalo, a to jak ve smyslu odvodnění, tak i jejího zadržení.

Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) získal ekonomické vzdělání v Anglii, kde se mimo jiné účastnil korunovace královny Viktorie. V roce 1829 dostal do vlastnictví statek v Mšeci, kde si v malém měřítku ověřil zemědělské poznatky získané v Anglii. O čtyři roky později byl pověřen správou rodinného panství. Zaváděl nové plodiny včetně řepky, věnoval se šlechtitelství a vyzkoušel odvodnění pozemků, později zúženě označené jako meliorace (meliorace znamená zlepšení kvality, odvodnění je jenom jedna z možných cest, viz také Vesmír 90, 440, 2011/7).

Celé znění článku je dostupné na webu časopisu Vesmír - ZDE

Autoři: Václav Cílek, David Storch

Zdroj: Vesmir.cz