Omezení rizik eroze je ostatně i cílem v současné době finalizované protierozní vyhlášky, a přestože byla po mnoha letech její rámcová podoba probrána ze všech strana a mohlo by se zdát, že dokument již nebude vzbuzovat někdejší emoce, opak je pravdou. Kompromisní řešení, na němž má mimo jiné zásluhu i Asociace soukromého zemědělství ČR, napadly organizace ochránců přírody, kterým mimo jiné vadí příliš vysoká maximální přípustná ztráta půdy z hektaru pole ve výši 9 tun ročně, ve hře bylo původně ale až 17 tun. Stejně jako ve všech případech, kdy mají regulace spojené s krajinou plošný charakter, je ovšem nemožné měřit potenciál eroze stejným metrem, takže stávající návrh je kompromisem, který bude fungovat podobně, jako třeba průměrná mzda vyjadřující hodnotu, kterou v praxi málokdo pobírá. Snižování míry eroze je navíc pouze jednou stranou mince – tou druhou, bohužel také velmi regulovanou, je možnost půdu na pole zase vracet, a je velká škoda, že legislativa neřeší obojí najednou.
Zpět ale ještě k vodě – málokdo patrně zaznamenal tento týden vydané důrazné doporučení Evropské Komise, týkající se všech členských států EU, na zavedení monitoringu odpadních vod na nátoku městských čistíren odpadních vod s kapacitou alespoň 150 000 ekvivalentních obyvatel. Požadovaný termín vlastního zavedení je říjen letošního roku, přičemž Komise doporučuje odebírat minimálně 2 vzorky týdně. Opatření souvisí s prevencí rizik šíření koronaviru, zároveň ale také znamená další zvýšení nákladů ve vodním hospodářství, které se patrně dříve či později projeví i v cenách vody. V ČR přitom rozbory odpadních vod na poměrně malém vzorku proběhly, výsledkem je, že v odpadních vodách pozůstatky koronaviru objeveny byly, avšak ve stavu, který by již neměl způsobovat šíření infekce. Úplně stoprocentně to ale zatím nikdo nedokáže říci.
Veganství a antiveganství se začíná projevovat také v USA. V reakci na „den bez masa“ v jednom ze státu USA (Colorado) vyhlásil další stát (Nebraska) naopak „den pojídání masa“, jako podporu tamní produkce skotu a hovězího masa, což je oblast podnikání, která v Nebrasce patří mezi důležité pilíře hospodářství. Souboj o důležitost živočišné produkce tedy zdaleka neprobíhá jen na úrovni EU a Evropského parlamentu a je samozřejmě také symbolem souboje mezi poznatky vědy, reálnou praxí a politickými proklamacemi a emocemi. Což se ostatně týká i u nás aktuálně projednávané novely zákona o potravinách, v níž sice Senát správně odmítl zavedení kvót na české potraviny v obchodech, spolu s tím ale také odmítl rozšíření kompetencí Státní zemědělské potravinářské inspekce při kontrolách otevřených stravovacích zařízení, což má v praxi dva důsledky – nižší ochranu spotřebitele z pohledu složení v restauracích podávaných pokrmů, kde jsou levnější složky pokrmů vydávané za ty dražší, především ale zachování stávajícího spektra kompetencí Krajských hygienických stanic, které si stěžují, že v době koronaviru „nestíhají“. A nestíhat budou dál, což je vlastně také nepřímým ohrožením spotřebitele z hlediska detekce hygienických rizik.
Nakonec ještě pár slov k meziročnímu zisku zemědělství, který zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Podle ČSÚ vzrostl zisk sektoru meziročně o 2,8 procenta, což je ovšem dáno hlavně růstem cen rostlinné produkce. Horší je ale spíše zhoršující se struktura zemědělství v ČR i nakonec samotného zisku, neboť i pro krajinu nebo zaměstnanost důležitá živočišná produkce naopak stagnovala a v některých komoditách dokonce razantně klesala.
Petr Havel