Znění vyhlášky se podařilo zejména na základě konkrétního návrhu ze strany Asociace soukromého zemědělství ČR, a posléze ve spolupráci s dalšími zemědělskými nevládními organizacemi, výrazně zjednodušit a nastavit tak, že bude fungovat pouze coby preventivní nástroj v kombinaci se standardy DZES (podmíněnost) a postihy budou vždy až za skutečnou a opakovanou erozi. Ministerstvo životního prostředí tedy správně nepodlehlo tlakům některých ekologů, kteří navrhovali, aby vyhláška postihovala v podstatě každou jednotlivou erozi, což by reálně znamenalo i nespravedlivé postihy v případech, kdy k erozi dojde bez zavinění zemědělcem.

Podařilo se vyjednat také kompromisní podmínky pro hodnocení přípustné míry erozního ohrožení, která je stanovena přípustnou ztrátou zemědělské půdy způsobenou vodní erozí vyjádřenou v tunách/ha/rok. Původní návrhy Ministerstva životního prostředí byly výrazně přísnější, naopak návrhy jiných zemědělských nevládních organizací byly velmi benevolentní a v praxi by neměly téměř žádný dopad, což by celou vyhlášku znefunkčnilo a zavdalo do budoucna problém na její zpřísnění.

Máme za to, že vyjednané řešení bude dobrým nástrojem pro omezení eroze a jeho další úpravy mohou být předmětem diskusí na základě zkušeností z fungování vyhlášky v prvních letech. Platnost se zatím předpokládá od 1. července 2021, což je ale vzhledem ke zpožděnému postupu legislativních příprav už spíše jen teoretický termín.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR